Tento krátký příběh byl pro mne vzpomínkou na mladá léta, kdy jsem objevovala literaturu a na té cestě potkala dílo velikána latinskoamerické literatury G. G. Márqueze. A bylo to nezapomenutelné setkání, neboť jeho román Láska za časů cholery považuji mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Nebo i Sto roků samoty. Již tehdy mi tyto romány vyrazily dech. To kouzlo, kdy se snoubí svět reálný se světem plným imaginace, to je jednoduše nádhera ! Uvidíme se v srpnu je poslední dílo autorovo. Psal jej v době, kdy byl starcem a paměť mu již nesloužila, ale přesto oživil moji touhu znovu číst jeho dílo, ne vše jsem od něj přečetla, přečtené přečtu znovu ! Líbil se mi příběh Anny Magdaleny, která každý rok v srpnu přijíždí na ostrov, aby uctila kyticí mečíků památku své matky, ale aby také strávila den milováním se svým milencem ! No, není to dokonalá óda na ženství a na lásku ?

Zážitek. Pokud znáte Márqueze dobře, bude vás bavit hledání souvislostí s dřívějšími opulentnějšími díly. Pokud ho znáte trochu, bude se vám zdát, že téma ženy pokračující v životě své láskymilné matky je zde nejpodrobněji zpracované v kontextu celého jeho díla. (Není to tak - ale mohlo by být.) A pokud obdivujete jeho přirozené přecházení z živočišného realismu do magického, tady to druhé najdete jen v náznaku... Je to prostě příběh. A proklatě dobrý, s mnoha náznaky, že za prostým dějem jsou hlubiny, do nichž je snadné spadnout. Ne bezprostředně po dočtení. V noci následující, v hodině mezi psem a vlkem. A možná i v některých dalších...