Vím, že jednou ke mně vkročí
cosi tiše za šera.
Vítězně se zadívá v mé oči
chiméra.
Vytuším, jí po bok sedna,
že se snášet začíná
z beder otců snaha bezvýsledná
na syna
Prosté básně, které mě svojí otevřeností několikrát pokousaly.
Cynismus, ironie, touha po silném citu, možná kritika vlastního bohémského života. A přesto tak srozumitelné.
Moje první ,,dobrovolné“ setkání s tímto...
Vím, že jednou ke mně vkročí
cosi tiše za šera.
Vítězně se zadívá v mé oči
chiméra.
Vytuším, jí po bok sedna,
že se snášet začíná
z beder otců snaha...
Vím, že jednou ke mně vkročí
cosi tiše za šera.
Vítězně se zadívá v mé oči
chiméra.
Vytuším, jí po bok sedna,
že se snášet začíná
z beder otců snaha bezvýsledná
na syna
Prosté básně, které mě svojí otevřeností několikrát pokousaly.
Cynismus, ironie, touha po silném citu, možná kritika vlastního bohémského života. A přesto tak srozumitelné.
Moje první ,,dobrovolné“ setkání s tímto básníkem. Určitě ne poslední.
Dejte básníkovi života a vzdoru do ruky zbraň - co udělá?
Nebude střílet, pouze vystoupí z řady
Po nás ať přijde potopa...
P.S: Děkuji mému dědu, také Františkovi, že se vrátil – byť oklikou přes Sibiř
Holohlavý a zbědovaný, nevystoupil z řady, vrátil se, nic víc…
P.P.S: A proto jsme se po sto letech mohli setkat i my dva, pane Gellnere....
Číst více
Číst více