Drzé a provokativní. Přesně tyto dvě slova vystihují příběh, který vám kniha Poslední léto přináší. Je to zpověď mladé dívky, která se snaží prokousat nelehkým období dospívání. Někdy to jde lépe, jindy to je na houby. První lásky, vztah k rodičům i učitelům, hledání vlastní cesty, a hlavně sama sebe, což rozhodně není snadné, obzvláště v dnešním světě, kde je tolik možností. Rošťácká „patnáctka“ vás pustí do svých myšlenek a pocitů. Ukáže vám, co je pro mladé dívky důležité, i jak berou rady starších a zkušenějších. Místy vás pobaví, jinde dojme, ale někdy třeba i naštve. Autorka si nebere servítky a přináší nám vše bez příkras, rovnou z hlavy puberťáků a dospívajících. Sledujeme zde vývoj hlavní hrdinky, jak se mění její názory a priority, kam jí zavede cesta života. V příběhu se dotkneme spousty důležitých témat, i když dospívání je samo o sobě občas vážné a nelehké. Na začátku jsem vůbec netušila, kam nás příběh zavede. To, co jsem nakonec dostala, předčilo mé očekávání. Neskutečně jsem si užívala autorčin styl. Bavila mě každičká stránka, každičká věta. Je to svěží, svižné, má to spád. Příval slov se na nás valí jako řeka, bere vás s sebou a nepustí. Nádherné věty, úžasné přirovnání, prostě skvělé! Toto že je prvotina autorky? Opravdu smekám a potřebuji víc! Co od knížek očekávám? Emoce! Tady jsem jich byla plná. Neprožila jsem sice to samé, co hlavní hrdinka, ale tak silně se mě to dotklo, až jsem měla místy pocit, že to byl ůj život. Chvíli jsem se v ní našla já za mlada, jindy jsem v ní viděla mou dceru za pár let. Je poznat, že autorka ví, o čem píše a že je to příběh ze života. Pokud milujete v knihách zmínky o jiných knihách, tak i tady si přijdete na své. Já si při čtení hned přidávala na seznam uvedené knížky. Autorka mě v textu tak navnadila a inspirovala, že si je musím pořídit. Na tuto knížku budu myslet ještě dlouho po přečtení a je to jedna z těch knih, které si rozhodně potřebuji přečíst ještě několikrát.

Příběh hrdinky Hanky přibližuje její dospívání od doby, kdy nastoupila na gympl, po ukončení prvního roku vysoké školy... Bydlí v městské vile s matkou, s níž se spíš hádá, a s otcem, kterého vlastně moc nezná... Prochází různými obdobími vzdoru, vzteku, vymezování se vůči ostatním, ale také útlumu, rezignace a letargie... Hledá sama sebe, pátrá po tom, co by ji bavilo, zkoumá, co jí bude vyhovovat v partnerském a intimním životě... Příběh je vyprávěný ich-formou a chybí v něm přímé řeči, je to hrdinčin monolog, v němž jsem občas tápala a moc hlavní postavě nerozuměla, nicméně jsem byla zvědavá, kam to všechno povede, tudíž jsem knížku poměrně rychle přečetla... I když jsem s Hankou mnohdy nesouzněla, musím říct, že se mi líbilo, jak je knížka napsaná, jaký používá jazyk, jakým tempem a způsobem je vyprávěna, na debut se mi zdála dost vyzrálá, proto se budu těšit na autorčinu další knihu... Na závěr úplná marginálie, která mě ale moc potěšila: knížka má neskutečně příjemný rozměr, padne vám tak akorát do ruky a můžete si ji s sebou kamkoli vzít, dáte ji totiž kamkoli, i do malé kabelky... Hodnocení: 3,75 * z 5 *