Mumínci a čarodějův klobouk

Ať se tam dělo, co dělo, na nudu nikomu času nezbývalo. A to byla přece velká výhoda. Není nad to, probudit se po dlouhém zimním spánku do prvního jarního rána... Všichni tvorečkové běhají v tajícím sněhu, hledají své věci, chvilku se zastaví na kus řeči, ale pak spěchají, aby stihli jarní úklid. A ještě než maminka připraví snídani, vydají se Mumínek, Šňupálek a Čenich na výlet na kopec nad údolím. Na samém vršku najdou černý cylindr, do kterého když se něco vloží, tak z něho vyjde něco jiného. Čí asi bude? Nic netušící kamarádi kouzelný klobouk klidně přinesou domů – a pak se začnou dít věci... „Příběhy Tove Janssonové vynikají originalitou jak po stránce výtvarné, tak literární. Dokázala vytvořit jedinečný imaginární svět a báječné postavy, u nichž si nikdo není jistý, kam je zařadit.“ - vaseliteratura.cz „Pokud jste se ke knihám o mumíncích dostali jako děti (jako já), museli jste si je pro jejich až surreálný půvab (aniž byste tehdy věděli, co znamená slovo surrealismus) oblíbit.“ - Richard Klíčník, iLiteratura.cz „Příběh má velice dobrou zápletku, postavy mají hloubku a mírně filozofický pohled na svět!“ - The Guardian „Je to více než 40 let, co Tove Janssonová začala mumínky kreslit a psát o nich. Její styl a vynalézavost ale vůbec neztrácejí na půvabu.“ - The Washington Post Book World Tove Janssonová (1914–2001) Finská malířka, ilustrátorka a spisovatelka píšící švédsky studovala výtvarné umění ve Stockholmu, v Helsinkách a v Paříži, pracovala jako ilustrátorka satirického časopisu Garm, kreslila komiksové stripy a ilustrovala řadu knih (např. finské a švédské vydání Hobita či Alenky v říši divů). V roce 1945 jí vyšla první samostatná knížka o trolech či skřítcích zvaných mumínci, kteří ji proslavili po celém světě. Do 70. let o nich a jejich přátelích vydala osm knih, které byly přeloženy do několika světových jazyků, ale psala i povídky a romány pro dospělé. Za své dílo obdržela řadu finských i zahraničních ocenění, mj. Cenu Hanse Christiana Andersena v roce 1966 či Cenu Švédské akademie v roce 1994. V roce 2017 bylo ve Finsku otevřeno muzeum věnované mumínkům, existuje také zábavní park Svět mumínků a podle jejich příběhů vzniklo množství komiksů, filmů i seriálů. Vladimír Javorský (* 1962) Po studiu herectví na brněnské JAMU působil pět let v Divadle Husa na provázku, poté v roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu v Praze a začal hostovat na mnoha dalších scénách, od roku 1999 je stálým členem Činohry Národního divadla. Do paměti televizních diváků se nesmazatelně zapsal díky seriálu Vlak dětství a naděje (1985) nebo rolí „Kyslíka“ v seriálu Chlapci a chlapi (1988) i ztvárněním mima Jana Kašpara Debureaua v koprodukční sérii Největší z Pierotů (1990). Na svém kontě má asi padesát filmových a televizních rolí (např. Černí baroni, Báječná léta pod psa, Ene bene, Kousek nebe, Václav, Andělé všedního dne) a v roce 2011 byl oceněn Českým lvem za hlavní mužský herecký výkon ve filmu Poupata. Dále účinkoval v televizních seriálech, např. Nevinné lži, Já, Mattoni či Bohéma, ve kterém mistrně ztvárnil krále komiků Vlastu Buriana. Vedle všech svých hereckých aktivit také zpívá a věnuje se hře na saxofon.