Motýl, který zapomněl létat

Musím se přiznat, že do knihy „Motýl, který zapomněl létat“ jsem se zamilovala okamžitě, co jsem ji uviděla. Ta obálka na čtenáře úplně dýchne a přitáhne si ho k sobě. Knížka mě okouzlila. Čtení pro mě sice nebylo jednoduché, ale bylo krásné. V příběhu naleznete témata jako smrt, bolest, ale i odvahu vstát a nikdy se nevzdat. S hlavní hrdinkou Thiou jsem prožívala každý okamžik, jako by byl můj vlastní a během čtení mi velmi přirostla k srdci. Jsem ráda, že na svět přichází podobné knihy. Ačkoliv je kniha pro mladší čtenáře, tak se zabývá závažným tématem a prezentuje jej opravdu skvěle. Snad bude Vanessa Vernerová i nadále psát, protože tato kniha je velmi povedená, a to nejen příběhem, ale i celkovým zpracováním. Paráda. Víc takových knih!

Příběh se věnuje závažnému tématu, což je smrt a vyrovnávaní se s ní. Asi jsem čekala, že tady bude více emotivního příběhu a myšlenek, proto jsem asi čekala heavy contemporary, které mě zasáhne a rozesmutní, jenže jsem dostala letní oddechové contemporary. Thia je silná hlavní hrdinka a líbilo se mi, jak postupem příběhu se s tou smrtí vyrovnávala a snažila se žít dál. Clara je dobrá hrdinka a nejlepší kamarádka. Daniel je super kluk, ale ničím zvláštním mě nezaujal. Díky prostředí a frázím, které se tady často objevovaly, jsem se více vcítila do atmosféry léta ve Španělsku, kde se taky i příběh odehrává. Možná mi asi v příběhu chybělo nějaké klišé. Samozřejmě že už smrt je už takové klišé, ale jakože asi mi tam chybělo nějaké ALE, jenže vše plynulo jak má být. Ještě by to taky chtělo na konec epilog nebo nějakou bonusovku, která by ještě doplnil a dotáhla celý příběh. Kniha má milý, letní, španělský vibe na téma smrt a ztráta blízkého. Jsem i docela z toho trochu zklamaná, protože jsem fakt čekala smutný a emotivní příběh, jenže jsem dostala jednoduchý, letní příběh. I přesto trochu zklamání jsem docela ráda, že jsem si knihu nakonec přečetla.