Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola

Tato zpověď byla napsána z touhy změnit svět k lepšímu. Pokusit se alespoň maličkou troškou přispět k tomu, aby třeba i jen pár dětí bylo šťastnějších, a to je zatraceně dobrý důvod, proč tuhle knihu vydat a číst. A vlastními slovy autorky: „Jsem přesvědčená, že jsem byla v dětském domově a prožila všechny ty okamžiky právě proto, abych dnes mohla pochopit ostatní opuštěné děti a abych jim mohla nabídnout pomoc, jsem jedna z nich, a i když existují nepochybně děti, které mají silnější příběhy nebo smutnější, tak věřím v to, že má kniha zvedne ze židle třeba i jen jedno dítě a řekne si: ‚Nezáleží na tom, kdo je má matka či otec, záleží na tom, KDO JSEM JÁ!‘“ Veronika je dnes mladou ženou, na které byste jen těžko poznali, jakým životem si prošla. Po několika krušných letech s matkou narkomankou se ocitla v dětském domově, kde prožila celé dětství i dospívání. Umíte si představit, jaké to je? Být neustále v kolektivu dalších dětí, čekat, jestli si pro vás máma nebo táta nepřijde, pochybovat, jestli vás má vůbec někdo rád, pochybovat o sobě a jestli to, že jste v dětském domově, jste náhodou nezavinili vy sami? Ale tahle kniha není jen o tom, jak to mají opuštěné děti těžké, je také o naději a o tom, že když víte, co chcete, můžou se vám sny splnit, protože Veronika si své sny plní, i když měla čtyřku z fyziky.