Básně

Obrazy ze života líčí jejich pozorovatel v monotónní posmutnělé rovině. Neburcuje, nekonejší. Jeho svět není roztančený a vyumělkovaný. Ubíjející soustavnou šedost všednodennosti a jejích drobných radostí či tragédií podává s takovou poetikou, že i v ní lze objevit krásu. "Ženy pijáků, co mají pořád nové nádobí, co povlékají dvakrát do týdne, stejně objímané jako škrcené, ne ty roznaříkané, ty tiché, které víc tuší než vědí, co je to smutek mužů, proč oni vždycky znova, ... až do spálení chřtánů, ty bludné, co z lásky neznají pro ně jiný dar než zase láhev, osudové, nesmrtelné ženy pijáků."