Duchové rodiny Folcroftů

Po této knize jsem sáhla náhodně i když tento žánr nečtu. Ale tato duchařina se mi četla dobře -byla to taková docela čtivá jednohubka.

Přemýšlím, jak tuto knihu vlastně hodnotit. Četla se velmi dobře, příběh hladce plynul kupředu. Autorka už je dostatečně vypsaná na to, aby napsala svižný příběh bez nějakých zádrhelů, které by děj nějak zdržovaly a zpomalovaly. Ale! Duchové rodiny Folcroftů mají být hororem. Jenže tohle žádný horor prostě nebyl, za mne fakt ne. Některé věci byly dost předvídatelné, obsahově to bylo na mne příliš ploché a jaksi slabé. Námět nebyl vůbec špatný, rozhodně měl potenciál, ale autorka ho absolutně nevyužila. :-( Strašidelnou, tajemnou, napínavou atmosféru jsem tu příliš nezaznamenala, ač zrovna u hororů bych to očekávala. Celkově mi kniha vyznívala spíš jako rodinné (psychologické?) drama, v němž se tu a tam vyskytne nějaký ten zcela neškodný duch, u kterého tady ale člověk nemá šanci mít strach nebo cítit aspoň nějaké mrazení v zádech. Nic strašidelného či děsivého se tady vůbec nekoná. Postavy samy dost o sobě byly také dost ploché, vykreslené byly jen povrchně, nijak zvlášť jsem k nim nepřilnula. Po dočtení knihy jsem měla dojem, že na konci vím o postavách stejně málo, jako když jsem to začínala číst. Hrdinové této knihy jsou nevýrazní a velmi snadno zapomenutelní. Takže ve výsledku 2 a půl hvězdy. Četlo se to dobře, ale k hororům to má dost daleko - rozhodně jsem od knihy nedostala to, co bych od hororového příběhu čekala.