Hrôzostrašné rozprávky

Je vaše skřítě posránek, ječící při spatření pavouka, odmítající spát v pokoji samostatně, děsící se i v průběhu přísně nezávadných pořadů pro batolata na ČT:D? Je čas začít otužovat a utužovat charakter té zbabělé osůbky, připravit ji na krutou realitu! Proto jsem mé cácorce koupila „Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky“. Získala jsem totiž zcestný dojem, že se jedná o vtipná převyprávění drsnějších pohádek... No, občas se žertovnější tón projevil, ovšem Jiří Žáček drobotinu vůbec nešetří. Klasické strašidelné příběhy ze všech koutů Evropy překypují amputovanými údy, vydloubnutýma očima, vražděnými zvířaty i dětmi, kosti se lámou a krev stříká proudem - i Kulhánek s Kotletou by měli problém držet krok. Adolf Born se při výtvarném doprovodu také patřičně vyřádil, jakkoliv připouštím: jeho styl mi k dané tématice úplně nesedí. Už v průběhu předčítání první pohádky (nikoliv úvodního Otesánka, četly jsme podle toho, jak se posluchačce zamlouvaly názvy) jsem začala silně kolísat, jestli dušičku předškolního pulce nedorazím úplně. Kruciprdel, budu s ní v pokojíku muset spát, dokud neodmaturuje! Cácorce koukaly zpod peřiny jen oči, ani nedutala... a potom: Dál, mami, dál! Ještě jednu, prosííííím. Kostěje Nesmrtelného! Babu Jagu, přečteme znovu Babu Jagu! Zkrátka úspěch, ne-li naprostý triumf: já si odpočinula od nudných příběhů z Ledového království a moje dcerka se projevila jako typicky morbidní dítě. Však má být po kom. Vytknout by se dalo časté opakování určitých vzorců (např. zlé macechy, protežující své dcery na úkor nevlastních), do jedné z ilustrací se vloudila trapná politická korektnost (biologická matka Černé Karolínky musí být bílá blondýna, jelikož zlá osoba přece nemůže mít stejně temný odstín pleti, jako její dobrosrdečná dcerka). Jinak dokonalá kniha pro krvelačné potomky. 90%

naprosto skvělé čtení jak pro děti, tak dospělé. Kresby Adolfa Borna jsou skvostné. Více se rozplývám zde: https://darameganknihy.blogspot.cz/2017/07/hruzostrasne-pohadky-pro-male.html