Pravdu mám přece já!

Marně jsem v knize hledala ten "skvělý humor a nadhled", které slibuje zadní strana obálky. Číst všechny ty popisy žabomyších válek pro mě bylo až otravné. Obzvlášť ty první tři měsíce byly opravdu jen zápisky pro psychologa, ten by ovšem za jejich přečtení vyinkasoval svůj honorář. Další tři měsíce už se mi naštěstí četly líp, neobsahovaly jen ty neustále se opakující prkotiny. Za opravdu dobré na celé knize považuji snad jen rozhovory s psychologem, ovšem těch v tom celkovém textu bylo naprosté minimum. Chápu, že autorce šlo především o ilustraci rozdílného vnímání muže a ženy, jenže já jsem si celou dobu říkala: "řešíte kraviny, važte si toho, že vás nepostihlo nějaké opravdové neštěstí". A když už se to vše odehrávalo v této rovině, tak bych od autorky uvítala "daleko skvělejší humor a větší nadhled".

Pravdu mám přece já, uzounká knížečka, kterou stihnete přečíst za jedno odpoledne, příjemně se pobavíte a zapomenete na všechny starosti. Přesně tohle jsem od knihy očekávala, když jsem si ji v knihovně půjčovala. A po dočtení musím říct, že se jedná o fajn oddechovku, která mi několikrát vykouzlila úsměv na tváři. Knížka má přesně tolik stran, aby Vás při čtení neotrávila a deníkové zápisky ocení snad každý čtenář. Knížka Vás asi neohromí tím způsobem, že budete číst s otevřenými ústy, ale jako fajn oddechovka pro ženy je za mě ideální.