Vše o čaji pro čajomily

Vypil jsem už nějakých pár tisíc litrú čaje, nikdy bych se ale asi neoznačil za čajomilce, protože bych tím ostatní čajomilce nejspíše urazil. Někdy ve mně podobné zkušené knihy naplněné čajomilným fanatismem vyvolávají pocit barbarizace a diference mezi autorem a mnou jako čtenářem. Podobně jako když by se knihu zkušeného someliéra pojednávající o buketu archivních vín pokoušel číst bezdomovec chlastající iron. Toto, ale vúbec není ten případ. Autor je sympatický a k odlišnostem konzumace čaje má docela smířlivý přístup. Přes bezpodmínečnou lásku k čaji si udržuje zdravý nadhled a příjemnou subjektivitu. Není těžké rozpoznat, že preferuje černé (červené, chcete-li, nebijte mě) čaje (zvláště "ujíždí" na muskatelovým aroma), darjeeling, keemun a sem tam nějaké polofermentované záležitosti z Formosy. V knize mi tato osobní zaujatost nevadila ani přesto, že lehce preferuji čaje zelené. Líbila se mi i určitá obratnost s jakou do knihy propašoval občasný vtip a kritický pohled ve výrocích typu "Pu Ehr páchne jako múj sklep,…, je to odvar z plesnivých, vyvařených kostelních židlí" a neomezoval se jen na suchopárné výroky (v případě Pu Erhu) typu, chuť je trochu ehm zemitá. Drobnou výtku bych ale měl, čaje z Vietnamu a Gruzie by si zasloužily větší pozornost než pár řádkú na konci knihy a autor by si ohledně těchto oblastí měl trochu doplnit čajové vzdělání.

Kniha dobře uvede do světa čaje. Mně v začátcích čajování dala velice mnoho a myslím si, že se podstatně zasloužila o čajový boom v ČR v 90. letech. Informace, zejména o čínských čajích, sice místy dosti zmatené a chybné, ale nemůžu jinak než 5*, mám k ní srdeční vztah a spoustu hezkých vzpomínek.