Vyhlídka na věčnost

Taky se vám zdá, že pan Kulhánek nějak zesentimentálněl? První třetina knihy akce a nic než akce, prošpikovaná sem tam nějakou sarkastickou hláškou. Sice se nebohý čtenář nechytá, proč se všechny ty věci kolem dějí, ale přes tu jízdu vlastně ani nemá čas pátrat po nějakém hlubším smyslu. Ale i ten se v druhé třetině vyjeví. To pro mě osobně byla nejlepší část knihy, užívala jsem si na max... V pekle to byl prostě Kulhánek se vším všudy. No a tím se pomalu dostávám k tomu zesentimentálnění - proboha proč tolik romantiky? Ještě jednou bych musela číst o vrtění ve spacáku společně s dialogem: "Spíme." "Spíme." a osobně bych snad Jana šla dotáhnout zpátky k branám pekelným... Ale pořád je to jízda, takže pro milovníky knížek pana Kulhánka povinná literatura.

Když projedu štítky u téhle knížky, na většinu (upíři, zombie, démoni, akční, zbraně, peklo) křičím ne! tohle nečtu! nikdy! Ale – ách, tak příjemně vyčištěná hlava … Proto žádný rozbor, mozek si chci zachovat takhle báječně prázdný, je to až fyzicky příjemné. Covid? Očkování? Promořování? Lockdown? Home office? Krize? Inflace? Ať si buší na dveře, ještě chvíli je tam Vyhlídka na věčnost možná zadrží. Díky jí za to.