Dům bez pána / Půlnoční pacient

Dům bez pána, to je gejzír slov a barvitých obratů, poskládaných tak, jak se dnes už nepíše. Přesto text nepůsobí nudně, čte se snadno a občas jím probleskne až nečekaná ironie nebo vtip. Rodinná tajemství, jejichž postupné odhalování ovlivňuje životy čtyř sourozenců, vytvářejí precizně vystavěný příběh se šťastným koncem. Rodina je ovšem židovská a román se odehrává v polovině 30. let minulého století… Nálady většinové společnosti v tomto ohledu kniha neopomíjí, ale přesto zůstává především komorním vyprávěním o důležitosti vzájemného porozumění mezi nejbližšími. Půlnoční pacient je svižnější, má rychlejší tempo, vršící se zápletku, svérázného hrdinu i břitké dialogy. Formou špionážního románu rozvíjí mnoho témat, která stojí za prvotní politickou linkou. Přes občasné myšlenkové skoky, anglicismy i uspěchaný konec je to podle mě nadčasové dílo, které má i po víc než 60 letech od svého vzniku co nabídnout. Vzhledem k tomu, jak odbyté teď knížky bývají po stránce editační, musím pochválit výpravu společného vydání těchto dvou románů. Jazyku je zde věnována velká pozornost. S ohledem na autora je to logické, ale přesto v dnešní době už ojedinělé.

Dům bez pána: Trošku Dostojevský, trošku židovské anekdoty, hodně myšlenek, skvěle napsané postavy. Lepší průměr meziválečné prózy. Půlnoční pacient: Skvělý konspirační kousek s prvky absurdního dramatu, stále aktuální zamyšlení nad lidským údělem během studené války. Jedna z nejlepších Hostovského knih spolu s Nezvěstným. Doporučuji i rozhlasovou dramatizaci. Doktor Malík je v podání Jana Hartla neodolatelný. :-)