Fosilie

Tato kniha byla dárkem od Ježíška a podle anotace mi to znělo jako něco, co by mne mohlo bavit. Ježíšek mne asi fakt zná. :-) A i kdy nakonec hodnotím průměrně, jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Tématem mi kniha vcelku sedla do vkusu. Potkáváme se tu se třemi generacemi jedné rodiny - děda, táta, dcera. Celkově nemá kniha nějaký výraznější děj, je to spíše ponor do mezilidských, primárně mezigeneračních vztahů. Sonda do toho, co mohou mít tři generace společné (mnohdy nečekaně) a co je naopak od sebe odlišuje a kvůli čemu se od sebe vzdalují. A jak moc důležité, ale zároveň těžké je mezi sebou mluvit a vyjádřit, co každé generaci chybí, jaké má kdo očekávání a jak je někdy náročné ta očekávání naplňovat. A to se mi tu moc líbilo. Vlastně nikdo z této knihy na konci nevychází jako jasný vítěz nebo poražený. Každá generace se potýká s vlastními potřebami, problémy, vítězstvími, které generace následující může vnímat naprosto opačně. Čtenář jako nestranný pozorovatel pak má možnost vidět, co koho trápí nebo co koho nakonec těší. Musím říct, že ve výsledku na mne padal z téhle knihy docela splín a bylo mi smutno. Nemožnost komunikace, těžkosti pochopit, co mi ten druhý říká, skoro jako by to nemělo řešení a ty problémy ve vztazích byly bezvýchodné. Poslední částí knihy se sice autor snažil jakoby vyvolat pocit naděje, pokud by se vše vyvíjelo správným směrem. Ale ve mně ten deprimující pocit zůstal až do konce. Pro každou generaci jsem měla vlastně pochopení, proč se chová, jak se chová, a proč kdo smýšlí, jak smýšlí, i když jsem ne vždy s nimi souhlasila. Co mi brání v tom, dát vyšší hodnocení, je ten styl psaní. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo co a proč říká. A občas ten styl psaní byl pro mne trochu kostrbatý, musela jsem i některé věty občas číst opakovaně, nečetlo se mi to plynule. Koukám, že autorovi vyšly i další texty, tak ho ráda opět vyzkouším. U této knihy dávám 3 hvězdy z 5.

Aktuální téma klimatické krize rozpracované na vztahu tří generací jedné rodiny, které se prostě nemůžou shodnout, i kdyby se snažily sebevíc. Děda, táta, dcera, tři pohledy na svět. Moc se mi líbilo to, že autor neříká, který ten pohled je správný a nijak nehodnotí. Najdete tu skvěle dialogy, výstižné a známé situace. Je to napsané úderně, hodně přístupně a bavila mě i lehká ironie. Autor skvěle vystavěl situace, na kterých ilustruje mezigenerační střety. Moc se mi líbilo jak popisuje jistou smířlivost ke generaci našich prarodičů, protože jsou od nás prostě dál, takže jim leccos odpustíme a zároveň jistou tvrdost ke generaci našich rodičů, protože nám přijde, ze by nám ještě měli být schopni rozumět, ale někdy prostě nejsou. Bavilo mě svěží podání, nadhled a to, že ač je pro mě klima velmi bolavé téma, v autorově podání mě to výjimečně neuvrhlo do ještě hlubší deprese. Můžu i doporučit audioverzi, kde Saša Rašilov předvádí skvělý výkon, ostatně jako v každé audioknize, kterou jsem s ním slyšela. Michal Kašpárek už mě velmi bavil v knize Hry bez hranic, ale Fosilie se mi líbila ještě mnohem víc. Za mě doporučení!