Popel všechny zarovná

Ufff. Moje první "Dánovka" . Musím přiznat, že jsem si na styl psaného slova musela zvyknout. Navíc mě rozladilo, že já, čtenářka thrillerů a detektivek jsem jimi byla tak trochu "rozmazlena" . Moje oblíbená vyšetřovatelka Eva ke každé oběti přistupuje s úctou, na místě činu je soustředění a nikomu nedovolí snižovat lidskou důstojnost oběti. Nu a teď jsem byla postavena na místo činu, kde se o oběti mluví jako o babce, kriminalisté žertují a zlehčují celou situaci ( určitě i proto, aby se vyrovnali každý po svém se stupněm brutality), a v mysli utíkají ke svým milenkám, jak jen to jde. Policie je v mnoha směrech úplatná, politika černější než nejhlubší tma a celá ta vykreslená depresivní scéna je hojně zahalena cigaretovým dýmem a utopena v alkoholu. A přesto....četla jsem, deprimovala se, přemýšlela nakolik jsme žili a žijeme v takto prohnilé společnosti, a ani jsem si neuvědomila, jak rychle jsem příběh autorovi "zbaštila" . Stále doufám, že skutečnost je lepší, že spravedlnost není úplně slepá a že féroví chlapi mezi policisty nejsou jen dva. Vyznění knihy je velmi realistické, určitě se s autorem zase brzy potkám. Ale teď si potřebuji oddechnout u nějakého oblíbeného "vymyšleného" thrilleru .

Nechápu jak jsem u téhle knížky mohla zapomenout na komentář, protože jsem si ji dala už dvakrát, z toho jednou jako audioknihu, což je u Dominika Dána snad tak trochu povinnost a stále moc vzpomínám na Mariána Geišberga, který knihy Dominika Dána načetl absolutně geniálně. Co se týká děje knihy, tak ten mě opravdu bavil, ale i děsil. Kam až můžou někteří jedinci zajít, ať už jsou to rádoby mafiáni nebo jen ''obyčejní lidé. '' Opravdu jedna z nej od autora.