Docela hezké vyprávění o jedné cestě vnučky-novinářky s dědou a jeho kamarády na Kubu. Je to trochu jiný pohled na "ostrov svobody" než nabízejí běžné turistické bedekry, což považuju za hlavní přínos útlého příběhu. Trochu mi vadilo neustálé připomínání dědečkových potíží i jeho nadšení pro Fidelův ostrov, což mělo být oním hlavním zdrojem zábavy. Nu což, i to může být poučné, ten jiný názor na předchozí generaci...

Vtipné, zábavné, rumové a samozřejmě třešňové! Třešně tvoří takový faktor strachu, co kdyby se ta nákaza z Kuby vrátila zpátky k nám, i demokratické volby mohou nepříjemně překvapit, jak z historie víme! Měl jsem podobného dědečka. Na Kubu jsme spolu sice nejeli, on byl pozoruhodným klonem prvorepublikového dragouna a poválečného komunisty. Když jsme mu s bratrem kladli záludné otázky o legitimitě jeho oblíbeného režimu, křičel, "Vy puberťáci, až něco v životě dokážete, pak můžete kritizovat!" Stejně jako v případě autorky, naše babička byla svatá žena, která včas servírovanou večeří jeho politické vášně krotila! Budiž jim oběma země lehká!