„Končím. Na tohle nemám. Seru na vás! Všichni jste kreténi! Já chci na dovolenou...“ Dlouho jsem tuto knihu odstrkoval a odsouval do pozadí. Až teď jsem se k ní konečně dočkal. A jsem spokojen. Při čtení jsem se usmíval jako sluníčko a užíval si Valardovu geniální jednoduchost. Navíc se mi líbilo, že kovář z Libně do svého příběhu nechal promlouvat skoro všechno a všechny. A tak nebyl problém začít kapitolu monologem sluníčka, trávy nebo hromádky popela s ušima. Citát: Snad nikdo jiný v celé mé zemi nedokáže můj titul tak hezky foneticky vyzvracet jako ty. A jak to tak bývá, každý správný příběh musí skončit epickou bitvou, kdy vyčerpaný hlavní hrdina musí statečně čelit nerovné přesile. Navíc mu krutě do zad pálí slunce, tráva šumí a na hromadu popela někdo močí. Jen ten elf měl trochu smůlu. Ano, přesně tak, elf přeci musí být v každém pořádném fantasy příběhu. Ani tady tudýž nechybí. Ale jak jsem napsal – měl smůlu. A to ten vůl, tedy elf, čekal pět dní, než mu pan spisovatel dovolil vstoupit do příběhu.... Malá ochutnávka: Sluníčko se vesele koulelo po obloze, a kdyby nebylo zřejmé, že je to nesmysl, zdálo by se, že si to jak se patří užívá. Poslední zenit už byl pryč, ale do večera zbývalo stále dost času. Stéle dost času se tady nahoře vyblbnout, pomyslelo si. Je to psané odlehčeně a s humorem. Dokonce hlavní hrdina pije pivo – fakt nekecám. Drak je taky trochu divný. Hodně přes sex. A jeho vejce je vlastně hybnou silou tohoto příběhu. Protože kdyby si nesmočil, nemusel taky vůbec tento příběh vzniknout. Protože to jeho vejce je opravdu na draka a ještě ke všemu se z něho něco vylíhlo. Takže karty byly rozdány, sluníčko nám to okomentovalo, naštvalo se, začalo pršet a pak si všichni zašuk.... zašli na pivo. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Ty vole bože, co budeme dělat?

„Vieš, niekedy je možno lepšie iba držať hubu, skloniť hlavu a tváriť sa, že ti je všetkého moc ľúto.“ „Potom ťa nekopú?“ „Potom väčšinou ženy len kričia a tancujú okolo teba.“ „A myslíš si, že je to lepšie?“ „Já si myslím, že je lepšie, keď ťa bolia uši, a nie gule,“ uzavrel to Valard. Geniálna knih, geniálny humor a geniálny autor. Dlho som sa takto nezasmial pri knihe. Príbeh Valarda bol celý čas uvolnený prikorenený kopou humoru a hlavne na zaujimavosti prispeli príspevky neživých vecí ako slnko a gravitácia. Nechýbali draci, antický bohovia a mocné kráľovstvá. Ako náhle sa čitateľ začal nudiť, na scénu naskočila ďaľšia akcia, či príhoda. Ľúto mi bolo trošku staríka, čo plnil priania, ale keby nebolo jeho osudu, tak príbeh má úplne iný spád. Menší spoiler, starýk neumre. Samozrejme v každej dobrej fantasy knihe nemôže chýbať elf, aj keby sa mal vyskytnúť len na konci knihy. Dúfam, že od Jana Marvela Horna ešte uvidím veľa kníh a hlavne príbehov zo sveta Valarda.