Zmizení Edwina Lindy

Konečně nová a hlavně podařená próza pro děti. Příběhem se prolíná napínavé dobrodružství i dobře vymyšlená fantasy. Zajímavé jsou postavy dětí (Edwin, Anežka, Ptáček, Klárka, Viki) i dospělých. Všechny postavy jsou velmi plastické a propracované. Sotva se čtenář začte a zorientuje v ději, už hltá kapitolu za kapitolou. Snad jen často zmiňovaná šikana občas sklouzne k naivitě, ale v závěru je všechno vysvětleno, čtenář záměr uvedené šikany pochopí. David Jan Žák připravil další pokračování příběhu, takže mladí nadšenci tohoto žánru i knihy se mají na co těšit.

Nalákána komentáři jsem se na knihu vrhla a přečetla ji na jeden zátah. A opět moc děkuju všem pochvalným komentářům, protože knížka je opravdu čtivá a napínavá, odmítla jsem ji odložit, dokud nedočtu. Mě nejvíc zaujalo čtenářské nadšení obou hlavních hrdinů a samozřejmě jejich knihovničky; už teď před sebou vidím naši čtenářku - nadšenou fanynku Hraničářova učně i Bratrstva - které tuhle knížku v naší knihovně nabídnu jako první. A jen doufám, že i Marjánka mě po dočtení upozorní na skutečnost, která mi (jako jedna z mála) v knize vadila a připadala mi nevěrohodná. V Edwinově škole totiž o přestávkách dochází k zajímavému a troufám si říci netypickému jevu: nikde se nevyskytují dospělé osoby, žáci jsou třeba celých 20 minut ponecháni sami sobě! My jsme asi nějaká divná škola: po dobu VŠECH přestávek je na KAŽDÉ školní chodbě alespoň jeden dospělý, i kdyby to měl být školník, uklízečka nebo třeba kuchařka. Vzhledem k tomu, že jedna z uvedených profesí autora je učitel, dost bych se divila, kdyby o této povinnosti pedagogického sboru nevěděl. A i když chápu, že kvůli dramatickému efektu je potřeba využít vše, jako rodič s tímto postupem hrubě nesouhlasím, podobně jako se scénou v kapitole Uteč, dokud můžeš. Jelikož otec jedné z postav je současně kriminalista, nějak tomu nevěřím, prostě si myslím, že by Anežka reagovala jinak, zvlášť když knižní charakteristiky jejího táty vyznívají tak lidsky. A aby toho nebylo málo: nikde v knize není uvedeno, že by Edwin kamarádce podrobně vylíčil, co se to ráno fakticky událo, ale ona to přesto ví, tak nějak telepaticky. Poslední moje výhrada směřuje k dramatickému zakončení některých kapitol. Soudím, že příběh je dostatečně zajímavý a napínavý, takže tyhle "návnady" mi připadaly spíše rušivé nežli funkční (něco jako příště uvidíte v seriálu Slunečná). Ale třeba bude Marjánka jiného názoru a já jsem přestárlá čůza, taková pistolnice Murphyová. Každopádně za mě určitě lepší než třeba tolik opěvovaná Prašina, i když mi některé situace připadaly trochu nevěrohodné nebo zbytečně vyšroubované. Takže se těším na druhý díl. A ještě profláknuté last, but not least: co je pro mě naprosto mimo veškerou diskuzi, to jsou ilustrace - úchvatné! Jejich zařazení hned na titulní (vnitřní) stranu a posléze na první stranu příběhu, to bylo překvápko, které se mi tuze zamlouvalo, podobně jako obrázkové dvojice.