Píseň zimy

Píseň zimy se nebude líbit masám, neboť jde o knihu specifickou a zvláštní. Je zde zachycený typický nevšední ráz německých pohádek, ale i mýtů. Počátek knihy se nečte úplně lehce, nese se v hodně rozvláčném tempu a je především pocitový. I mne se moc nelíbil. Druhá polovina je však věnována lásce, poznání, nalezení a ta si mne naopak získala velmi. Jsem zvědavá, kam se nám příběh posune, ale věřím, že má, co nabídnout.

Zápletka může na první pohled vyznívat poněkud dětsky, nadpřirozený svět je však spíše kulisou umožňující psychologické proměny a dilemata postav, které jsou hlavní náplní knihy. Hrdinové/hrdinky jsou příjemně "lidsky" ne-černobílí - rozhodně to nejsou postavy, jejichž chování by člověk vždycky schvaloval. Právě ne-zcela pozitivní pohnutky jako sebelítost, pocit méněcennosti či boj s vlastní sobeckostí z nich ale dělají realistické a propracované hrdiny, s jejichž pocity je zajímavé se ztotožnit. Knize se proto podařilo vyvolat ve mně poměrně silnou emoční reakci a více dnů trvající zamyšlení, pročež ve mně zanechala dobrý celkový dojem :)