37 stupňů Celsia

Spíše než o klasickou sci-fi/dystopii jde o SF bajku. Děj sám není důležitý. Podstata knihy je ve filosofických úvahách, které děj doplňují. Podobné je to i se stylem; i ten je jednoduchý jako u bajek. Bohužel to trochu limituje okruh čtenářů. Ti kteří se kriticky zamýšlejí nad vývojem společnosti se nedozví nic, co by netušili nebo dokonce nevěděli; pro zbytek to bude jen nudná a hodně plochá fikce.

Na knize se mi líbila romantická linka se vsuvkami poezie. Ve scifi nezvyklé. Připomělo mi to knihu Petr a Lucie a nakonci je dokonce uvedeno, že z ní bylo citováno. To, že ona není člověk, ale dokonalý robot, jsem čekala. Ale nepochopila jsem, jak to bylo s lidskou dvojnicí, podle které byla vytvořena. Do koho se tedy Freytag zamiloval? Také nechápu, jaký zájem by měla umělá inteligence na záchraně některých lidí před jejich vlastní zhoubnou ideologií dokonalého života. Zaujala mě myšlenka o smrti. Jak se ji jako společnost snažíme co možná nejvíc vytěsnit, ale asi to není správně. Obálka i ilustrace mi připomínají obrázky z AI (už ale jistojistě nepoznám, zda ji tvůrci opravdu využili, či ne), což je dost paradoxní, vzhledem k tomu, že kniha vlastně pojednává o tom, že lidská činnost je nenahraditelná, kreativní a originální...