A nezapomeň na ponožky

Vzhledem k tomu, že jsem v daném oboru pracovala a trochu víc než sama autorka protože ta byla "jen" řečnicí, tak jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít. Asi takto - pokud vám nevadí téma úmrtí, téma pohřbů, téma života a smrti, pokud vám nevadí černý humor, bez kterého v tomto oboru nejde fungovat, protože by vás to semlelo, tak jděte do této četby. Autorka totiž ukáže nejen proces její tvorby, její postoj, proč se do toho pustila, ale svým osobitým způsobem ukáže, že je to nádherná práce, že je to vlastně víc než práce - je to poslání, je to lidské, je to něco navíc, co dokážete ze sebe dát, když chcete, aby se lidi rozloučili důstojně. Často jsem se přistihla, že autorka píše myšlenky, na které jsem při této práci sama přišla a to se mi moc líbilo. Je vidět, že tu práci dělala srdcem a byla tam pro ty lidi. A já ji za to moc děkuju. Ono to totiž není samozřejmostí.