František Kautman je poeta doctus. A to ne snad jen díky své profesi teoretika a historika, který začal psát literární texty, ale především díky literárnímu typu, jaký se v textech výrazně projevuje. Je to próza vně syžetu, montáže úvah, zárodků příběhů, aktuálních dobových komentářů a polemik, zážitků z četby, asociací, anekdot. Vyznačuje se střídáním rovin, „vysokého“ a „nízkého“, střídáním konstrukcí s asociačním uvolněním. Soustředění na akt tvorby a jeho reflexi je tu základním rysem.