Arila: Stíny Citadely

Velmi zajímavý příběh plný témat k zamyšlení. Přišlo mi místy pomalejší, ale když nastal čas na akci tak to bylo bravurně zpracované. I přesto že čtení není moje silná stránka, tak mě mile překvapilo jak se kniha čte sama. Kniha vás vezme a nepustí.

Přiznávám, že tenhle díl se mi i přes počáteční sebezapření - předně proto, že už mi dle předcházejícího dílu přišla série Arily dokončená, byť s pár mouchami - docela líbil. Je to předně něco jiného, co autor v tomto známém i neznámém světě nabízí. Trochu mě zklamalo, že některé postavy už s námi nepokračují dál, ale musím to brát tak, že tam, kde jedna cesta končí, jiná začíná. Arila v tomto díle dokázala, že svět je mnohem větší, než jen její rodné město a že se vše mění po probuzení Kathanur. I z ní samotné se stalo něco, co bych si ani v těch nejdivočejších snech nedokázala představit. A tak trochu to stále nechápu, co tahle kontroverzní postavička je zač, ale neskutečně se těším, až společně s ní budu objevovat její pravou podstatu. Autorovi tímto skládám hold za to, že i v dalším díle ze sebe dokázal vydat maximum a celá série je úžasnou směsicí jeho fantazie, dokonalosti v těch nejmenších detailech a především v hloubce myšlenek samotných protagonistů. Nesmírně jsem si užívala Harariho. Je to tak dokonale nedokonalá postava, že je naprosto skutečná! Velmi mě v tomto díle překvapila Dola a jsem ráda, že dostala svou šanci. Na druhou stranu se z celé série Arily stávají dle mě neucelené celky. Jaksi tam chybí propojení mezi jednotlivými díly - ačkoliv by mohl někdo namítat, že pořád jsou tam ti stejní hlavní protagonisté, že i nadále je to stejný svět, jen trochu z širšího spektra. Nějak nemám pocit, že následující díl, kde se utváří jakési "společenstvo Aldalonu" by se dal napasovat do stejné série. Ale jak se to říká, proti gustu žádný dišputát.