Až uvidíš moře

Taaaak krasná knížka!

Román Až uvidíš moře mě zasáhl ještě víc než autorčina předchozí kniha Když přišli psi. Tentokrát sledujeme osudy dvou řeckých děvčátek, které v roce 1949 našly azyl v Československu po občanské válce v jejich rodné zemi. Nevědí, odkud pocházejí, neznají své rodiče a musí se v nové zemi naučit žít. Jedním z nejsilnějších motivů knihy je hledání identity. Sotiria a Koula nejsou jen obyčejné uprchlice – jsou to děti, které byly vytrženy z domova, aniž by vlastně věděly, co domov znamená. Československo jim poskytne bezpečí, ale dokážou se v něm opravdu usadit? Nebo budou vždy rozkročeny mezi dvěma světy – mezi novým životem a tím, co si představují jako svou minulost? Autorka skvěle vykresluje, jak se uprchlíci v nové zemi snaží najít kousky domova – v jídle, podnebí, v drobných zvycích. Ale nic z toho není stejné. Chuť potravin není taková, jakou si pamatují, slunce nesvítí stejně, lidé mluví jinak. A přesto musí jít dál, i když jim minulost neustále dýchá na záda. Příběh postupně propojuje osudy různých rodin, které byly válkou rozděleny, a ukazuje bolest i naději znovuobjevených vazeb. Jaké to je, když po letech zjistíte, že vaši blízcí stále žijí? Jak moc vás změnila země, kde jste vyrůstali? A dokážete se po tolika letech ještě vůbec vrátit „domů“, když vlastně nevíte, kde to doma je? Až uvidíš moře je krásná, emotivní kniha, která nutí přemýšlet o tom, co znamená domov, rodina a vlastní identita. Doporučuji ji každému, kdo má rád hluboké příběhy, které rezonují ještě dlouho po dočtení. A já už teď vyhlížím další knihu od této autorky.