Babičku potrkal jelen aneb Co tomu říkáte, doktore?

„Stáří má mnoho předností“ … pak následovala pauza, která trvala jen patnáct vteřin, ale zdála se čtvrthodinová. Po ní si řečník odkašlal a pravil: „Momentálně si ale na žádnou nevzpomínám.“ Pan doktor Honzák je praktik a příslušník „staré školy“, svým studentům říká, že povolání lékaře není posláním, nýbrž řemeslem, které by měli vykonávat co nejlépe. Chronickým nespavcům doporučuje ticho a tmu, z ložnice vyexpedovat televizi, mobil a počítač, nikoliv návštěvu „spánkového studia“. Nesouhlasí s vytvářením umělých potřeb ani s módním nadužíváním pojmů z oblasti závažných duševních poruch. Sám s nadhledem říká: „Špatné náladě se začalo říkat deprese, lenost jsme povýšili na prokrastinaci a aktuálně jsme všichni vyhořelí.“ Napsal už několik sbírek esejů či úvah, které (vč. této) patří do kolonky populárně-naučná, věnuje se totiž nejenom tématům odborným, čistě lékařským, jako: Workoholik a jeho ženy … viz. jeho výborná definice workoholika, jako člověka, kterého „ani déšť, ani mráz, ani srdeční záchvat neodradí od snahy splnit ještě včera nejméně šest nepřesně stanovených, různorodých a zhola neuskutečnitelných úkolů.“ :-); nebo: Děloha na leasing – proč jsem proti, Ať žijí duchové a nové choroby!, Jak léčit diktátora /kde zjistíte proč “dva alkoholici a nikotinisté, Churchill a Stalin, na hlavu porazili abstinenta, nekuřáka a vegetariána Hitlera“/, apod. Pan doktor má ale daleko širší záběr, jeho eseje jsou opravdu velmi různorodé, některé mají etický rozměr: Jak poznat lháře?, Čestné a nečestné chování aneb Jak odolat pokušení, Komunismus je stejné svinstvo jako nacismus; jiné zas mají přesah třeba do výtvarného umění, hudby, nebo beletrie: Paradox handicapu, Tma v duši – William Styron, apod. A ve všech se potkáte s velmi osobitým humorem autora. Jeho ironicko-humorný styl totiž dokáže, abych parafrázovala jednu z jeho vět, přiblížit psychiatrii snad víc než všechny vědecké poučky :-) … … viz. definice workoholika – výše, … viz. definice mužského orgasmu: „A pro tento pocit, uvolnění sfinkerů akontrakce detrusorů, jsou muži ochotni obětovat čest, jmění i životy. … až mnohem později jsem zjistil, že druhou půlku věty napsal Mark Twain.“, … viz. poučení o frustraci: „protože jsem ještě neznal termín frustrace, byl jsem z toho tehdy dost otrávenej … zakrátko jsem ale narazil na Aloise Jiráska, který vydatně zocelil mou frustrační toleranci“, aj. – zajímavých definic, které pobaví, ale i poučí, najdete v téhle knížce opravdu dost a dost :-). „Jeho soubor označený MAŠÍBL (=Magoři +Šílenci+Blázni) obsahoval neuvěřitelné množství ryzí cvokařiny.“ „Jídlo může být přesolené, káva přeslazená, ale člověk nikdy nemůže být přestárlý. Když dáte šedesátiletému profesorovi šikovnou sekretářku, nikdo nic nepozná …Vondráček (profesor) se narodil jako neduživé dítě, jako medik omdlíval při každé příležitosti a čím je starší, tím je zdravější …“ :-) „poslal mě do Klárova ústavu slepců sbírat sny nevidomých … bylo to fantastické poznání, seznámení s jiným světem, lekce pokory … tehdy jsem ještě netušil, že ztráta zraku je přerušení se světem VĚCÍ, zatímco ztráta sluchu je přerušením se světem LIDÍ …“ Na závěr snad už jen, děkuji pane Honzáku … za příjemné poučení, za témata hodná zamyšlení, za nastavení trochu jiného úhlu pohledu, za lekci pokory! … „kouzlo neúmyslného je vždy nepřekonatelné“.

Podle názvu i přebalu by člověk očekávál nějaké humorné historky o pacientech z ordinace, ale ne (i když se nedá panu Honzákovi upřít skvělý cit pro ironii). Jedná se o výběr článků na různá témata (nejen psychiatrie či zdravotnictví, ale i literatura, malířství, politika, život...). Úvahy autora mi přijdou velmi moudré, občas rozhořčené (spravedlivě) a přinášejí zajímavé informace. S knihou jsem strávila několik příjemných cest ráno autobusem do práce (díky "kabelkovému" vydání), texty jsou ideální k nastartování mozkových závitů po ránu.