Bábovky

Čtu zase až do noci, dobře vím, že zítra budu zase vypadat jako sůva, ale prostě mě to nejak nechce pustit, musím to dočíst, jasně, ten komentář, ten napíšu až zítra, to se prostě nehodí psát takhle v noci, takhle to obvykle nedělám, jenom teda někdy, ale už je to pryč. Vlastně ani nevím, pro koho to přesně píšu, protože všichni, co si to už přečetli, tak už asi komentáře zpětně u knížek nečtou, nebo čtou, teď nevím, někdy to tak dělám taky, jenom někdy, a ti co nečetli, tak aspoň budou vědět, do čeho jdou, ty souvětí jsou fakt tak strašně dlouhý, že nedohlídneš konce, a s rozborem by teda měla problém leckterá češtinářka, já teda češtinářka nejsem, ale myslím, že ty češtinářky by teda problém měly, to je fakt. No a pak taky mě trochu irituje, že jsme snad jako všechny stejný, nebo co, milenka, podváděná manželka, nespokojená mladá matka, neuspokojitelná manželka, puberťačka, důchodkyně, děvka, nevěřící katolička, matka, co vlastně ani matkou není, to jako všechny snad myslíme stejným způsobem, to teda asi ne, takže to by byla taky taková drobná výtka, ty myšlekové pochody přece musí být rozeznatelné, když pochází od tak různých žen. Ale čtivé to je, to zas musím uznat, nespím a dočítám, ale ten komentář, ten teda fakt v noci už nenapíšu.

Kniha Bábovky nepatří ke knihám, které běžně čtu - dostala jsem jí jako dárek, ale musím říci, že mě velice překvapila. Autorka ve zdánlivě nesouvisejících příbězích líčí životy 12-ti žen, jejich protějšků a rodin, které se, jak čtenář brzy zjistí, vzájemně velmi úzce prolínají - ach, jak je ten svět malý. Moc se mi líbilo, jak skvěle autorka jednotlivé dámy rozebere, včetně jejich mysli, tužeb a reality v jaké žijí. Několikrát mě u knihy nepříjemně zamrazilo, protože mi místy připadalo, že je to chvílemi snad o mně ...