Čurda z Hlíny

Tři povídky o třech mužích, které spojovalo jedno, za druhé světové války se jako češi dali do služeb gestapa a měli na svědomí smrt mnoha československých občanů. Pro mě neznámý Bohuslav Bušta, krejčí z Vysočiny, Oskar Ferkl, jehož jsem měl spojeného s vypálením Lidic, ale hlavně nejznámější Karel Čurda, který jako parašutista Out Distance začal pravděpodobně ze strachu spolupracovat s gestapem a díky němu byli odhaleni parašutisté v kostele Cyrila a Metoděje. Vcelku stručně a dobře napsaná kniha, která odhaluje i pohnutky za jakých okolností a proč tito začali spolupracovat s gestapem. Nevím zda jiný národ měl tolik udavačů jako zde v Česku, ale přijde mi to snad jako národní tradice, když vidím jak toto pokračovalo za komunistů a pokračuje i dnes.

Jsem z knihy trochu v rozpacích. Strohý úsečný „staccato“ styl se ztíženou srozumitelností a studeným vyzněním. Pokud to byl úmysl, aby autor měl odstup od postav a čtenáře neovlivňoval vlastním subjektivním přístupem, pak nechápu řadu silně emotivních přívlastků, kterými byl text prokládán (jak již níže kritizovali Tassman a icewind) a které do takové literatury prostě nepatří. A nebo možná i patří, ale pak to mělo být napsáno úplně jinak… Jinak vlastní příběhy tří kolaborantů jsou strhující, to na každý pád, navíc o prvních dvou jsem vůbec nevěděla, takže jsem jejich osudy zhltla s velkým zájmem. Proměna hrdiny Čurdy v alkoholem ničeného placeného konfidenta gestapa je něco, co člověka fascinuje; nejde jen o to, že se ve velkém stresu, bez odbojářského zázemí a při mediální štvanici na atentátníky rozhodl pod tlakem rodiny, že se přihlásí, tomu snad lze i porozumět, i když jistě ne přijmout, ale ten úděsný sešup potom, a další a další spolupráce při honu na odbojáře a bývalé kamarády a už zcela nepochopitelné zrady… Miloše Doležala obdivuju pro jeho skvělé knihy o páteru Josefu Toufarovi a osobní nasazení při pátrání po Toufarových ostatcích, zprvu jsem si říkala, není to historik, je to básník, budu shovívavá, ale přesto jsem nakonec byla vyzněním knihy trochu zklamaná. Škoda, když jsem četla rozhovor s autorem, který mě na přečtení knihy navnadil, o Karlu Čurdovi řekl vlastně mnohem podstatnější věci, než v knize. Plus za bohatou obrazovou přílohu, i když množství bylo někdy na úkor velikosti fotek a tím i kvality. Tři plus, víc nemohu, i když bych autorovi ráda nadržovala…