Ďábelská zubařka

Někdo možná řekne, že pro malé děti moc drsné, moc strašidelné, ale můj 6letý syn se každý večer na Ďábelskou zubařku moc těšil. Chápal to prostě jako pohádku, v níž vystupuje zlé strašidlo a tento symbol zla je třeba zničit. Zároveň nám kniha dala prostor mluvit spolu o sociálních tématech jako je chudoba, na příběhu Alfieho pochopil, že ne každé dítě žije v blahobytu a že mít zdravé rodiče není automatické. Zároveň autor v závěru skvěle vybalancoval příběh ke šťastnému konci. Komické situace za mě byly top. Líbí se mi barvité podání situace. A k těm dlouhým citoslovcím a prázdným stránkám v textu... Když tuhle knihu čtěte dítěti nahlas, umožňuje vám to skvěle pracovat s hlasem, zvuky, dramatizovat vyprávění. Syn z toho byl nadšený. A kniha je přecejen určena primárně dětem. Nicméně i já dospělá se u ní perfektně pobavila.

Větší chujovinu jsem už dlouho nečetl. Ani nevím, jestli taková praštěnost může děti bavit. Dlouhé citoslovce a prázdné stránky jsou už prostě nuda. Dřív se mi příběhy od Walliamse libily, ale tohle bylo prostě špatný, až nechutný někdy - vtípky s prdy, nahotou, zvláštní nabídkou zadnice jedné důchodkyně, … Ani ta pointa či poučení, které bylo typické pro Walliamsovy knihy, zde vlastně moc nevyzněla. V nejlepším přestat.