Den co den

Hezké, citlivé, čtivé téma. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mi tenhle styl fantasy mohl až tak líbit:-) Já jsem prostě životní realistka a občas i tu mou fantazii držím pevně na uzdě a teď mám důkaz, jak je to někdy na škodu... Ještě že existují knížky a autoři, kteří své fantazii meze nekladou... Já se tedy přiznávám, že David mé myšlenky tentokrát uhádl:-) Já se vlastně celý život díky své empatii zamýšlím nad tím, jaké to je žít život toho druhého a občas by byl život prostě jednodušší, kdyby jsme alespoň občas mohli ostatním "nakouknout do hlavy"... Po dočtení knížky jsem si myslela, že díky tomu konci uberu jednu hvězdičku, ale to by byla asi škoda, příběh se mi líbil, chvílemi mě naprosto pohltil a tak nějak jsem čekala, že ten konec bude prostě jiný, to mě na tom asi trošku zklamalo. Závěr mi přišel najednou takový rychlý, uspěchaný a mně díky tomu zůstalo v hlavě pár neutříděných otazníků... Ale možná i to byl záměr autora, možná si na nás chystá nějaké pokračování a to já si určitě moc ráda přečtu! Doporučuji!

Páni, tak tohle jsem teda nečekala.. Vůbec nechápu, jak někoho zrovna "tohle" mohlo napadnout... Převtělovat se každý den do někoho jiného... Kniha mě zcela pohltila, nebudu psát, že ne... Ale zároveň mne donutila se zamyslet - nad každým dnem, nad životem, nad lidmi v mém okolí, nad tím, jaké by to bylo, vypůjčit si jejich tělo a vlastně i jejich život... Přemýšlela jsem, jak by se cítil asi dotyčný, kdyby si půjčil moje tělo... Byl by nadšený..? Byl by znuděný..? Ne, díkybohu, že nejsem A, přesto právě jemu (nebo spíše autorovi) děkuju za neobvyklý čtecí zážitek..