Doživotí - Dohlížela jsem na nejhorší zločince

Vyprávění hlavní hrdinky, která byla dozorkyní ve vězení s brutálními zločinci ve Velké Británii. Co vše za svých 16 let praxe ve vězeňské službě zažila. Překvapivě zde stoupala na pracovním žebříčku stále výš. Byla naprosto oddaná své práci, což mě tak překvapovalo, až se mi tomu nechtělo věřit. Ale příběh je autobiografie a určitě by hlavní hrdinka nedosáhla vysokých ocenění, kdyby nepracovala tak tvrdě , ale především s přesvědčením a plným nasazením. Byla naprosto oddaná své práci až obdivuhodně a myslím , že právě v této profesi, takových lidí není mnoho. Je pravdou, že dlouho ve svém životě měla jen tu práci a nic víc , žila prací . Ale i přesto se může stát, že dojdou síly a když se otočí podmínky a vaši tvrdou a oddanou práci přestanou oceňovat či spíše naopak, člověka přemůže frustrace. Naprosto jsem chápala závěr knihy, a shodovala se s rozhodnutím hlavní hrdinky. Podle mě kniha není jen o tom dozvědět se jak to chodí v anglickém vězení, i když toho se zde dozvíte mnoho, ale je hlavně o podstatě myšlení hlavní hrdinky. Od začátku jsem jí fandila, a obdivovala ji. Všechna čest , za vše co dokázala prosadit a docílit. Rozhodně je zde vidět emancipaci ženy, jak nejvíce to jde. A když nad tím tak přemýšlím asi to co docílila bylo hlavně tím, že byla ženou v mužském prostředí, musela se rozhodnout, jak se k práci postaví a nenechat se nikým a ničím porazit. Myslím, že je jednou z mála.

Kniha nebyla úplně špatná, dobře se četla,ale nic šokujícího v ní nebylo. A hlavně varování,že není pro slabé povahy je nesmyslné. Dozorkyně popisuje,jak to chodí ve věznici, nic co by člověk neznal z filmů nebo knih. Konec už jsem jen přelétla. Ten už byl nezáživný. Každopádně klobouk dolů před Paní Franke.