Dům na konci ulice

Velmi pěkná obálka,krásný příběh i když smutný na téma stárnutí. Kniha je vypravěna důchodkyní Ninou,bývalou knihovnicí. Ta žije se svým bratrem Radkem v domě po rodičích -jejich soužití ,ale není jednoduché.Vládne mezi nimi velká nevraživost,která zasahuje do minulosti a křivda, která se jí stala je rozdělila. Nina má jediného syna,ten se ale odstěhoval do latinské Ameriky i s rodinou-jejich jediné spojení je přes Skype. A tak žije osamocena se svým pejskem Teri.Její další společnicí se stane čtrnactiletá Gábina,která ji požádá, aby ji doučovala .Za to jo Gábina pomáhá venčit psa.Postupně se u Niny začínají projevit známky zapomínání a to má vliv i na to,že by ještě ráda viděla syna.Nakonec se přeci jen její bratr pochlapí a Nině tento sen splní. Kniha je o velké toleranci a odpuštění.Doporučuji spíše pro starší čtenáře-mladší by jí nemuseli pochopit-krásně napsaný životní příběh. .

Dům na konci ulice... Důchodkyně Nina Doubravová žije společně se svým bratrem Radkem v domě po rodičích... Do jejich slepé ulice se nedávno přistěhovala rodina Vostrých s dospívající dcerou Gábinou... K ději prozradím jen to, že je převážně vyprávěn z pohledu důchodkyně Niny, ale také z pohledu Gábiny, která se připravuje na přijímací zkoušky na střední školu... Mně se knížka líbila... ;-) Má nádherný obal a četla se dobře, nejen díky krátkým kapitolám... Od autorky jsem nedávno četl Hájovnu... Ta se mi líbila ještě víc... Takže suma sumárum mi to vychází na krásné čtyři hvězdičky... Určitě sáhnu i po dalších knihách autorky... Moc bych si přál dotisk Spálených křídel... ;-)