Hadrové panenky nelžou

Docela se mi z počátku příběh policejní vyšetřovatelky v Londýně Wimbledonu líbil. Nejen že se pátrá po vrahovi příslušníků místního drogového gangu, ale také po uneseném děvčeti a to vše komplikované otcem – stolkerem a nejapným šéfíkem. V roztahaném závěru však přišla nuda a školení z rasismu, takže moje nadšení kleslo dost bodov.

(Nejen) konec mě naprosto zklamal. Dějové linky jsou tři a žádná z nich neskončila zajímavě. Působí to na mě, že autorka hlavní hrdinku zbožňuje natolik, že ji všichni musí milovat. Je přece normální, že existují lidé, kteří ji nebudou mít rádi. Ale ne. Charlie musí milovat každý. I ti nejšílenější a nejnebezpečnější lidé ji nakonec zbožňují a stanou se téměř nevyhnutelně dobrými lidmi. Proč? A hlavně - jak?? Takhle svět nefunguje. Autorka tak pro mě zabila každou zápletku, protože potřebuje, aby všichni hlavní postavu naprosto obdivovali. Při dočítání knihy jsem trpěla. Všechno, co se mi na knize líbilo ze začátku, autorka dříve či později absolutně zabila. A to tato kniha měla potenciál. Jedna ze tří zápletek byla na konci knihy zazděná úplně. Čekala jsem nějakou akci, ale autorka to ukončila velmi rychle, a to opravdu mizerným vysvětlením. Nechci dávat spoilery, takže si to budete muset přečíst, pokud by vas to zajímalo. Já osobně jsem přečetla všechny autorčiny knihy a nevzpomínám si, že bych u nich tak trpěla. Možná jsem z ní jen vyrostla. Ale ani nedokážu vysvětlit, jak moc tuhle knihu nesnáším. Pokud potřebujete, aby všichni hlavní postavu měli rádi, tato kniha je pro vás. Pro mě ale nebyla a už si od této autorky nikdy nic nepřečtu..