Hadrové panenky nelžou

Šestý díl Charlie Staffordové je zvláštní, protože jsou ohledy ve kterých jsem si ho užil více i méně než ten předchozí. Tátovy Holky byl lépe fungující příběh, ale k novým postavám bylo těžké najít si cestu a odhalení přišlo tak nějak od nikud. A odhalení kulhají i v Hadrových panenkách. Vyšetřování případu gangů končí tak ve dvou třetinách knihy na docela bez velkolepjejšího vyvrcholení nebo odhalení. Navíc pro vraha autorku přikreslila motiv, který není před odhalením ani slovem naznačen. Ale hlavní linka je tady samozřejmě ta únosová. Autorka dělá velmi precizní práci v tom, aby 200 stran držela identity pachatelů pod pokličkou. Ovšem pokud jste od přečtení minulých knih neprodělali velmi bolestný otřes mozku, tak odpověď na tuto otázku znáte doslova od první kapitoly. Nejen, že je to jednoduchá záhada, ona není ani moc dobrá, protože motivace a nálady pachatelů jsou takový zvláštní kolotoč. První tři knihy byly fajn, nic světoborného ale dalo se říct, že jsou to fungující, odpočinkové thrillery se zajímavými vrahy a motivy. Od čtvrté knihy se autorka pustila do témat všednějších než sérioví vrahové, jako drogy a prostituce, z jejího psaní se mi ovšem zdá, jak kdyby ani nikdy neprošla kolem zapálené cigarety. Píše o nějaké špíně, ale nezdá se mi, že by svému tématu příliš rozumněla. Kniha naznačuje se svým koncem, že tady v životě Charlie máme nějakou zapeklitou romantickou situaci. Kniha představuje ne jednoho, ale dva potenciální partnery a teď, 30 minut po přečtení už ani nevím který byl který. Oba se vyznačují tím, že jsou "skvělí, svědomití a poctiví policisté" a také tím, že i kus kartonu má více osobnosti. Doufám, že se autorka s další knihou vrátí k sériovým vrahům alá "Jo Nesbo pro začátečníky", a nebo si najde úplně jiné motivy, protože další knihu, kde si někdo neustále "píchá kokain" už asi nezvládnu.