Hanba + Zamrzlá žena + Mám kolem sebe pořád tmu

Všechny tři povídky jsou pojetím o životě autorky, o jejím dětství, mateřství a vztahů m matce. Kniha se určitě bude zamlouvat lidem, kteří rádi filozofuji o životě. Hlavně druhá povídka krásné popisuje rozdíl mezi sny a skutečnosti, jak být šťastná v manželství i práci, což v 50 letech bylo jistě těžší než dnes. Pro mne je však kniha příliš rozvlacna a nevím, zda bych ji dočetla, nebýt CV na Martinusu.

Francouzská spisovatelka ANNIE ERNAUXOVÁ (*1940) dostala v roce 2022 Nobelovu cenu za literaturu a v nakladatelství Host jí vyšly už čtyři svazky. Nejnovější obsahuje tři prózy, jejichž pojítkem je autorčina matka. Ernauxová píše autobiografické texty, nebo, jak se dnes říká, autofikční. Čerpá ze svého osobního příběhu, ze svých vzpomínek, zážitků i traumat, ze života svých rodičů; zároveň reflektuje svoji metodu, své psaní, a nevyhýbá se ani sociologickému pohledu: „Přirozeně mi nejde o příběh, ten skutečnost tvoří, místo aby ji hledal. Nespokojím se ani s lovením vzpomínek z paměti a jejich přepisem, chci s nimi nakládat jako s dokumenty, jež se ozřejmí pohledem z různých stran. Zkrátka a dobře, chci se stát etnoložkou sebe samé.“ Ernauxová vyrůstala v malém městě v Normandii a její matka byla dělnického původu, s manželem provozovala koloniál a kavárnu. Tato milující, ale přísná, pracovitá žena udělala pro svou jedinou dceru vše, aby Annie mohla vystudovat vysokou školu a stát se středoškolskou učitelkou. Přála si, aby se aspoň ona vymanila z opovrhované dělnické třídy, což se Annie podařilo, i když to nebylo lehké a neobešlo se to bez zádrhelů. Krátká próza HANBA (1997) se vrací do roku 1952, kdy se otec pokusil matku zabít a kdy jako dvanáctiletá dívka prožívala Annie pocity hanby v církevní škole. Delší próza ZAMRZLÁ ŽENA (1981) patří k nejlepším dílům Annie Ernauxové. S nemilosrdnou upřímností se v ní snaží vypátrat, proč se podvolila společenským konvencím, ačkoli měla jiné plány a matka ji celé dětství vedla k tomu, že se vdávat nebude, aby se mohla věnovat kariéře. Přesto se Annie brzy vdá a porodí dítě, později i druhé, dodělává stěží studia a naplno ji zaměstná starost o děti a domácnost, zatímco její manžel má volnost věnovat se studiu, pak práci i svým koníčkům. „Matka si naivně myslela, že vzdělání a dobré povolání mě uchrání úplně před vším, včetně moci mužů.“ Manžel ji dotlačí k tomu, aby se zřekla své svobody, aby přijala „tradiční scénář“. Vymaní se jednou z té „zamrzlosti“? Nádherně plynulý text je strhující výpovědí emancipované ženy, která uvízla v pasti… Knihu uzavírá krátká próza MÁM KOLEM SEBE POŘÁD TMU (1997), což jsou deníkové zápisky z let 1983–1986, kdy autorčina matka umírala na Alzheimerovu chorobu a byla umístěna v léčebně, kam ji Annie chodila pravidelně navštěvovat a byla svědkem jejího postupného duševního i fyzického úpadku. Ernauxová suše zaznamenává postup chátrání a vzpomínky na doby minulé i to, jak tím trpí i ona: „Psát o matce mi nutně působí potíže se psaním.“