Byla jsem spokojená i s prvním dílem, Ztracena v bílém šumu a stejné je to i u této knihy, ač jsem ,dle komentářů ostatních, v menšině, mně se možná líbila ještě o trochu více než výše uvedená první kniha. Dokonale mi vyhovuje styl psaní Javiera Castilla, mám ráda, když se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči a ještě raději jsem, když děj s postupujícími stránkami graduje, neztrácí na čtivosti, není uměle natahovaný a až do konce udrží mou plnou pozornost a napětí. A autor se opravdu nebojí i kontroverze, ano, i já se pozastavila nad určitou scénou knihy. Tahle série není jen prostá detektivka, autor pracuje i s postavami, které mají svůj vývoj. A to mám taky ráda, ač s jejich rozhodnutími nemusím vždy souhlasit. A jak jsem již psala minule, já miluju Španělsko, ráda tam jezdím, a to nejenom k moři a možná i proto jsou mi něčím knihy španělských autorů blízké. Mají v sobě těžko definovatelnou tajemnou , majestátní atmosféru, trochu psychedelickou a zmatenou, prostě trochu jako Gaudího zvláštně nedokonale krásné stavby, které si mě ale okamžitě podmaní. Za mě tedy velká spokojenost a vysoké hodnocení.

85% Pravda si vždycky najde cestu, aby mohla všechno zničit. _______________________________________________________________________________________________________________________ Luxusní thriller! Dozvěděla jsem se o něm díky mé oblíbené čtenářce tady na databázi Mandlevest, za což jí moc děkuji. Napětí se u něj stupňuje a ke konci už se dá krájet. Zápletka je dobrá, rozuzlení je skvělé, naprosto překvapivé. Postavy jsou nádherně vykresleny a postupně se vyvíjejí. Miren mě docela vytáčela, často se chovala jako puberťačka. Vypravěči se u kapitol střídají. Moc se mi líbily citáty na začátku každé kapitoly. Knížku Ztracena v bílém šumu jsem bohužel nečetla, ale moc ráda si ji přečtu, přestože jsem se něco o ději dozvěděla v tomto díle. Velice ráda doporučím.