Kolo času 4: Stín se šíří

Kolo času se již pořádně roztočilo a my tak můžeme sledovat naše oblíbené hrdiny, zda je nerozmačká. Opět jsou hlavní postavy rozděleny do několika dějových linek. Nejdůležitejší je bezesporu Rand, který se konečně rozhodl přijmout svůj osud. Proto se z ovládnutého Tearu vydává k Aielům za Páteř světa, aby naplnil jejich proroctví. Díky tomu se i dozvíme aielskou historii, kterou neznají ani sami Aielové. S ním pak putuje Egwain, která se od Moudrých učí chodit ve snu, a Mat, který by nejraději byl jinde, ale je donucen putovat do Trojí země s Randem. Pak je tu Perrin, který míří do Dvouříčí, aby ochránil tuto zemi před hrozbou od trolloků, kdy kromě toho se bude muset vypořádat s Dětmi světla, kteří ho považují za temného druha. A stejně jako Rand se bude muset smířit se svým osudem. Nynieve a Elain se pak vydávají do města Tančiko nedaleko Falme, aby pátraly po černých adžach. Také dojde ke střetu se Seančany. A také se podíváme do Tar Valoru za Min, kdy tato dějová linie je sice nejkratší, ale nedá se říct, že by byla méně důležitá, než dějová linie s Randem. Všechny tyto dějové linie byly zajímavé a napínavé. A přestože mě nejvíc vtáhla hlavní dějová linie s Randem, vždy jsem se velmi rychle začetl i do těch dalších. Autor naštěstí moudře zvolil, že nebude přeskakovat tam a zpátky po jednotlivých kapitolách, takže je vždy dost času na to, abyste se do právě probíhající dějové linie dostatečně vžili. Jedinou výtku mám k finálnímu vyústění, které mi opět přišlo dost chaotické. Začínám mít pocit, že jestli něco Jordanovi nejde, tak to je přehlednost finálních střetnutí.

Přečíst čtvrtý díl Kola času mi trvalo daleko déle, než jsem očekával. Oproti předchozím knihám je totiž razantně delší, což je asi i jeden z problémů, který s touto knihou mám. Ne, že by mi vadila délka sama o sobě jako spíše z mého pohledu naprosto nezáživná první cca čtvrtina knihy a spousta různých dějových odboček, které se zatím jeví jako dost slepé (ačkoliv některé budou nejspíš v dalších dílech hrát významné úlohy). Poté, co jsem se prokousal nudnějším začátkem nabraly všechny příběhové linie skvělé obrátky a bavily mě všechny části a každá něčím trochu jiným. Nedokážu ani vybrat, která byla nejlepší. Aielové jsou super, Aes Sedai se špionážní příchutí taky a dokonce jsem v tomhle díle začal mít rád Perrina. Jak už je podle mého u Kola času zvykem závěr byl opět zbytečně přepálený a zrovna tomuto dílu by něco trochu klidnějšího prospělo. Přestože oproti předchozím svazkům Jordan mírně ubral páru, ještě stále to není úplně ono. V takhle dlouhé sérii prostě není potřeba mít bombastické vyvrcholení v každém díle. Celkově strhávám jednu hvězdu za příliš rozsáhlý a relativně nudný úvod a naopak příliš zhuštěný a přepálený závěr Randovy linky. Každopádně velmi kvalitní díl, který mě od série rozhodně neodrazuje.