Kus temnoty

Tak tuhle knihu jsem si fakt užila. Lahůdka. Skutečně výborně napsané (a přeložené). Ani ne tak samotný příběh (i když i ten je skvělý, ačkoli by se dalo polemizovat o jeho uvěřitelnosti; přece jen si myslím, že realizovat něco podobného v prostředí věznice... no, nebudu šťoura), přestože motiv odmítnutí hlavního hrdiny odpoutat se od mrtvé dcerky, jeho touha po pomstě a zároveň posedlost divadlem, pozvolné prolínání příběhu s divadelní hrou, o jejímž nastudování to celé vlastně je, až v něm nakonec rozeznáme v podstatě její paralelu, to všechno je vynikající. Často velmi emotivní. Ale ještě mnohem lepší je ten naprosto skvělý rozbor profláknuté a už tisíckrát rozebrané divadelní hry. Ten úplně jiný pohled na věc. To, jak vězňové pod Felixovým vedením postupně modelují jednotlivé charaktery, jak přicházejí na naprosto neotřelý výklad jednání každé postavy. Proč se stalo, co se stalo, co tomu předcházelo, a naopak co mohlo následovat poté, co hra už skončila. Jak by asi pokračovaly osudy jejích aktérů? Strašně mě to bavilo. Ten tvůrčí přístup. Kdy se z klasiky, o které si člověk myslí, že nemůže ničím překvapit, vyloupne něco, co by rozhodně nečekal. Opravdu mě mrzí, že to představení, které vězni v knize nastudovali, neuvidím. Vzdušný duch Ariel v modré koupací čepici s duhovými lyžařskými brýlemi a průhledné pláštěnce s beruškami... Bomba! :o)

Variace na Shakespearovou Bouři mě především inspirovala k přečtení původního klasického díla, kterým autor završil svou literární dráhu. Samozřejmě, není to pro mě jediný přínos knihy. Margaret Atwoodová vyčarovala z námětu další literární klenot vyznačující se originalitou, myšlenkovou hloubkou a humorem. Své pojetí Bouře inscenovala do vězeňského prostředí s herci poněkud netradičními. Zjevné i skryté paralely s originálem, ale zejména "dotvoření" díla samotnými aktéry a závěrečná katarze hlavního hrdiny - to vše mě na knize upoutalo a nadchlo. Vřele doporučuji!