Leviatanova zhouba

Mazec. Poslední díl beru jako vážně povedený a těch pět hvězdiček sázím naprosto bez váhání. Pro mě asi nejnapínavější část série (což je, přiznávám, trochu nespravedlivé k těm, které jsem už předtím viděl v seriálové formě, takže jsem tušil, co asi mám čekat). Všichni nám pekelně zestárli (kromě Amose, samozřejmě, ten na to nechtěně vyzrál, a i když se jeho schopnosti daly vytušit už minule, tak teď se nám potvrzují). Holden je furt ta samá trubka, ochotná se neustále obětovat pro ostatní (ale proto ho taky máme rádi, žejo) a dokáže nám, že to prostě jinak neumí. Na pozadí hrozby zániku celého lidstva si, jako obvykle, léčí svá traumata z dětství a mesiášské komplexy dementi jako Tanaka a Duarte, které by jeden z fleku nakopal do zadku (jako kdyby na to měl, jasně), ale ejhle, ono se nakonec ukáže, že by to bez nich asi nedopadlo dobře (i když sami si svou roli jistě představovali jinak). Fajn space opera. Tak se mi to líbí. A teď, čerstvě po dočtení mě štve, že jsem to tak hltal a hnal se ke konci... A on přišel. No nic. Jelikož nepatřím mezi hrdiny, zkusím si vzít k srdci to poselství o normálních životech, kdy se k sobě lidi chovají hezky a které koneckonců znamenají mnohem víc než nějaká extempore politických a válečných pošahanců. Děkuji pánům autorům, byla to jízda a stála za to.

Důstojné finále série. Pro mě ne příliš překvapivé, tentokrát s menším spádem než předešlé knihy. Co ale oceňuji, autorům se povedlo vyhnout zbytečnému patosu. A děkuji i za odkaz na U. K. le Guinovou, ten mě skutečně potěšil.