Lidé bez dějin jsou prach

Jedna z mála knih, ve které se dočtete o queer lidech uvězněných v koncentračních táborech. O tomhle tématu se až příliš dlouho mlčelo. Je skvělé, že se i u nás začíná objevovat podobná literatura. Je důležité znát svoje dějiny. Jen bych asi snesla ještě víc podrobností a kapitol. Knížku jsem měla přečtenou až příliš rychle.

Známá historička Anna Hájková se zde na malém prostoru zabývá příběhy několika lidí, kteří část života prožili v koncentračních táborech nejen kvůli svému židovskému původu, ale i proto, že měli queer touhy, případně byli queer. Kniha také osvětluje desetiletí dlouhá mlčení, vytěsňování z paměti, homofobii přeživších i obětí a přináší nové skutečnosti, o kterých jsem neměl ani tušení. Zvláště silně ve mně rezonoval silně kontroverzní příběh Jiřího Vrby a dost často se mi u toho vybavila vzpomínka na nedávnou minisérii Herec od Petera Bebjaka. Ale ani příběh asi nejznámější židovské oběti Anne Frankové není prost okamžiků, které se raději přehlížely, aby Anne Franková zůstala "dokonalou" obětí nacistického řádění. Knížku malou rozsahem, významem však v českém prostředí nedocenitelným, vám mohu jenom doporučit. Sám se svou menšinovostí ve svém životě jsem si při čtení znovu uvědomil, jak je všechno tak nesamozřejmé.