Liška mění srst, ne povahu

Liška mě zaujala obálkou a zajímavou anotací, takže jsem byla zvědavá, jak autorka příběh zpracuje. A po dočtení jsou mé pocity… smíšené. Ale postupně. Začnu pozitivy. Pojmenovat všechny sourozence tak, že jim jména začínají na stejné písmeno, byl od autorky odvážný krok, ale mně osobně to problém nedělalo. Jedná se o poměrně krátký příběh, takže jsem ho sfoukla za odpoledne a všechno jsem měla čerstvě v paměti. Navíc každá vedlejší postava měla nějaký odlišovací znak. Celkově se jednalo o zajímavý a dobře uchopený prvek. Po jazykové stránce to nebylo zlé, autorka má jistě bohatou slovní zásobu, jen jsem sem tam zaškobrtla o nesprávně použitý idiom nebo anglicismus. V textu byla vidět snaha popisovat věci zajímavě, ale linie mezi originálním a krkolomným obratem je velice tenká, takže někdy se to povedlo (lahvově zelený svetr byl super), ale někdy vůbec. Co musím ocenit, byla dobře využitá Čechovova zbraň a příjemné popisy prostředí. Lesy mají v mém srdci zvláštní místo a tady na mě ten svěží vzduch, příroda a klid úplně dýchaly. A teď co mi vadilo. Asi jsem zvyklá na plnotučné knihy, ale příběh mi připadal opravdu hodně osekaný – třeba na konci druhé kapitoly mi chyběly Zoiny pocity, úvahy a dojmy. Právě kvůli tomu na mě interakce mezi postavami nepůsobily uvěřitelně. Celkově mi často nedávalo smysl, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Některá rozhodnutí a reakce by se nejspíš daly obhájit, vysvětlit, ale toho jsem se nedočkala, proto to na mě působilo chaoticky a neuvěřitelně. S tím souvisí další věc: Připadalo mi, že se postavy pořádně nezajímají, co se děje. Ezra něco řekne, něco úplně nového, na co bych se okamžitě doptávala, ale Zoe to bere jako samozřejmost, i když musí být úplně stejně zmatená jako čtenář. Krátce shrnuto, premisa téhle knihy měla neskutečný potenciál, který za mě bohužel zůstal nevytěžen. Potenciál má ale i autorka, takže jsem zvědavá na její další tvorbu. Věřím, že to bude lepší a lepší.

Knížku jsem si pořídila na Pointě, abych podpořila českou autorku, jejíž popisy knihy mě bavily a víc jsem neřešila. První menší šok přišel, když dorazil takový sešítek o 80 stranách, ale co. Třeba knížka dokáže dobře popsat život několika sourozenců bez rodičů a ještě do toho zamotat fantasy apod… No ale bohužel za mě ne… Já to možná jen nepochopila… Čekala jsem při té délce, že to bude svižné a na začátku to bylo v pořádku. Příběh skákal ve fragmentech časem a představoval nám soužití sourozenců, ale pak se začaly dít události a já moc nechápala vývoj, motivaci, kroky, vztahy a vlastně ani (ne)konec… Občas mi to nedávalo ani logiku, jednou se zvěř chovala tak, podruhé onak. Navíc se všechny postavy jmenovaly od 2 písmen, ale v tom se pořádek udělat dá, když to člověk přečte v jednom zátahu. Neříkám, že je knížka špatná, hlavní pointa příběhu by určitě byla zajímavá, ale já bych potřebovala románovou formu s delším budováním postav, lépe propracovanou logikou, základem „světa“ a jasným koncem. Přijde mi totiž zvláštní, že by autorka k takhle krátké knize plánovala druhý díl... PS: později jsem se dozvěděla, že se opravdu další díl píše...