Kam prchnout ze země, do které jiní s nadějí utíkají? Tereza žije se svým o čtyřicet let starším mužem Edou v opevněném statku blízko ostře střežených hranic s Polskem. Téměř odtud nesmí na krok, protože v okolí přestává být bezpečno. V nedalekém městě eskalují nepokoje a na obří těžební plošinu autobusy přivážejí další a další pracovníky z různých koutů rozpadající se Evropy i odjinud. Mezi nimi je i mladý Makedonec Nikola. Frustrované Tereze okamžitě imponuje a nebezpečná známost obrátí její život naruby. Toho roku se v kraji nečekaně přemnožili losi. A hranici tajně překročí Goran a jeho lidé s jasným úkolem: najít Švába. Jejich hon rozpoutá peklo, kdy si nikdo není jistý, kdo je spojenec, kdo nepřítel a kdo je v právu. Kdo si tehdy začal a proč vlastně? Tereza tak bezděčně odhaluje jeden válečný zločin — dobře utajenou humanitární katastrofu, která se nás týká víc, než bychom chtěli. ––– Dystopický román, to je koneckonců dnes už zavedená kategorie. Nebyl to můj záměr, vejít se do nějaké žánrové škatulky. Jenže okolní svět, klima a společenská atmosféra člověka ovlivňují chtě nechtě. A vnitřní rozpory. Kde je hranice, pokud dojde i na naše hranice? Pokud nebude stačit adoptovat si dítě někde daleko? Jeden válečný zločin, humanitární katastrofa, která se kdysi stala. Proto Goran a jeho lidé překročili hranici. Někoho hledají. Ale místní se nedají lacino. Každá z postav má touhu nebo možná jen instinkt to peklo, které pak nastane, přežít. Nebo to aspoň zkusit. Drama vyprávím střídavě vždycky skrze jednu z nich. Nikomu v tom thrilleru nestraním.