Mimika

Po psychothrilleru občas velmi ráda sáhnu, když už mám plnou hlavu fantasy romancí, ale dost si vybírám, který si přečtu. V tomto případě jsem ani nemusela dlouho váhat, protože Mimika na mě vyskakovala úplně všude. A co je nejlepší? Všichni ji doporučovali. Jakmile jsem knihu otevřela, okamžitě jsem se začetla a hned prolog mě dostal. Pokud jsou někde děti, je to jasné. Strašně se mi líbilo, že jsem nedokázala předvídat, kam se příběh bude ubírat a už od začátku jsem věděla, že jsem si vybrala dobře. Mimika mi neskutečně sedla. Postupně se objevovaly další zajímavé charaktery a nebudu lhát, Sebastian Fitzek mi pěkně zavařil hlavu, když jsem se snažila odhalit viníka. Za knihu v rámci spolupráce mockrát děkuji @nakladatelstvi_tatran

Hannah se po operaci vzbudí v hotelovém pokoji, kde ji násilím drží cizí muž. Vlivem anestetik při operaci ztratila paměť a ten cizinec ji ukáže video, které natočila těsně před operací. Na videu se Hannah přiznává k vyvraždění celé své rodiny. Ona si však nepamatuje ani na to, že nějakou rodinu má, uvnitř má ale pocit, že by něčeho takového nebyla schopná. I bez svých vzpomínek se Hannah pokusí udělat to, co umí nejlépe – rozšifrovat své vlastní přiznání. Jako správný thriller Vás i tento drží v napětí a nejistotě od samého začátku. Krátké kapitoly, svižný děj a spousta zvratů. Nadchly mě i kapitoly typu „splitpages“, kdy jeden okamžik prožíváme z pohledu dvou postav. Hlavního viníka jsem odhadla bych řekla hned někdy na začátku knihy – jenže autor nás do děje tak zamotá a předhazuje nám další vějičky, že jsem od té myšlenky úplně upustila a na konci knihy jsem měla byla úplně vedle a koukala jsem samozřejmě s otevřenou pustou. Hvězdičku strhávám za to, že mě kniha k sobě a ke gauči nepřipoutala natolik, abych měla problém ji odložit a nechat jeden den nedočtenou a já prostě chci u thrilleru zažívat pocit, že dokud nedočtu, tak nepůjdu spát. Posledních třicet stran jsem ale hltala a závěrečná scéna v nemocnici byla geniální. Celkově tedy hodnotím 4*/5*a od Fitzeka si v budoucnu určitě ráda přečtu ještě něco dalšího. Kniha měla zajímavý námět mimické rezonance, kdy člověk svými gesty a mimikou o sobě řekne mnohem více, než vlastními slovy. Nevím, jak bych se cítila ve společnosti někoho, kdo by si četl v každém mém mrknutí a pohybu prstu. Stříbrná obálka knihy se špatně fotí, aniž by házela prasátka nebo odrážela všechno v okolí Moje teorie ale je, že má znázorňovat zrcadlo, ze kterých má hlavní hrdinka fobii. Nebo má někdo jinou teorii? Více knižních recenzí naleznete na mém IG účtu @cotaholkacte