Mít pro co žít

Nádherná kniha, plná emocí, smutku, smrti... Kniha je o osamělém muži Andrew, který před kolegy v práci žije svůj "tajný" život v garsonce s vláčky. Má dost zvláštní práci, plnou smrti. Denně se potkává se smutnými příběhy lidí, kteří umřeli sami v tichosti ve svém bytě a nemají nikoho kdo by jim přišel na pohřeb. Andrew je hodně zklamaný životem a proto si do svého skromného života nikoho nepouští. Je spokojený tak jak to je. Ale pak se v jeho životě objeví kolegyně Peggy a najednou začne vystupovat ze své komfortní zóny. "Vím, že teď už se to nepočítá, ale chci se ti omluvit, že jsem za tebou vůbec nepřišel. A že jsem měl takový strach. Tys to nejspíš věděla mnohem dřív než já, ale já jsem vlastně nikdy nedokázal přijmou, že už se mnou nejsi." "A pak se stalo, že jsem dostal šanci si vystavět zvláštní místo, svět, ve kterém jsi pořád se mnou, a nedokázal jsem odolat." Myslel na Sally - na ten okamžik, kdy mu podala nádhernou zelenou lokomotivu, mrkla na něj a rozcuchala mu vlasy. Možná, že kdyby dostali ještě jednu možnost, dokázali by všechno napravit.

Taková příjemná jednohubka. V první polovině i celkem vtipná. Místy trochu šroubovaný děj s dvěmi odbočkami do minulosti, které působí jako vata. Na druhou stranu, s hlavní postavou jsem se ztotožnil víc, než mi bylo milé. Nicméně celkový dojem je za solidních 80%.