Na co radši nemyslím

Dvojčata – bratr a sestra. To, co mezi nimi existuje, je silnější než smrt. Rozumí si, mají se rádi, ale postupně se začnou odcizovat. A pak přijde sebevražda. Může teď žít bez něj? Mohla mu zabránit a pomoci? Tento příběh je o smrti. O sourozenecké lásce. O New Yorku. O svetrech i o kočkách. Ale také se tu řeší spousta problémů, které může znát každý z nás. Podle anotace jsem si myslela, že to bude smutný, až drastický příběh, ale tím, jak lehce je to napsáno, je to spíše úsměvné, v příběhu mi bylo dobře, ale místy to bolelo a bylo mi smutno. Knížka je vážně skvěle napsaná (a samozřejmě přeložená), okamžitě mě vtáhla a já nemohla přestat číst. Díky krátkým kapitolám, které vás vždy něčím „dostanou“, to má spád. Je to spíše útržkovité vyprávění, kdy autorka skáče od jednoho k druhému, ale má to hlavu a patu a čtenář si postupně poskládá celkový příběh. Navíc je tu spousta nádherných myšlenek a mnoho jsem si jich vypsala. Tato kniha je z nové edice Hlas a po jejím dočtení mi je jasné, že to bude má oblíbená knižní řada a budu potřebovat vše, co v této edici vyjde. Navíc je krásně graficky zpracovaná, a hlavně tleskám za představení překladatelů, nejen autorů. Příběh, který vám může být tak blízký. Protože je lidský a ze života.

Na co radši nemyslím, další příběh z nové edice Hlas a zároveň díl, který jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Po předchozí knize, která mě naprosto pohltila, pro mě byla tahle novinka jasnou volbou. Tato kniha vás donutí přemýšlet. Není to lehké čtení do metra, kde nevadí, když vám občas uteče nějaké souvětí. Naopak, je to příběh, který vás zcela pohltí a budete nad ním uvažovat ještě dlouho po jeho dočtení. Zůstane s vámi. Příběh dvojčat mě naprosto dostal. Už dlouho jsem nečetla tak silnou a hlubokou knihu, ze které by mi běhal mráz po zádech. A přesto jsem si čtení užila, bavilo mě, nadchlo a emočně zasáhlo. Knihu vám upřímně doporučuji. I když je smutná, je zároveň nesmírně krásná.