Naše matka

Tak pokud jsem tiše doufala, že v dalším osudu sourozenců Kippo přijde naděje, tak jsem se spletla .... Ten genetický molotovův koktejl je pronásleduje i nadále - a mne místy až mrazilo .... Hlavně co se týká ovlivnění jedince pseudo/vírou a zneužití postavení společenství, kde charakter rádobyvůdce určuje míru provinění a dává rozhřešení .... Ani po změně prostředí nejsou tito dva pochopeni - a Janiny flashbacky do minulých prožitků jsou hrozivé .... I odtajnění života jejich matky nepřináší vysvobození .... Jana s bratrem marně hledají cestu k emocím .... a prostředkem se stává fyzický kontakt .... .... Pojedla jsem z jeho těla a on se napil z mé krve .... a potom jsme se milovali jako bychom rozuměli významu slova milovat .... Protože služby a protislužby nemají s láskou nic společného ..... Ta závěrečná polární záře přinesla kapku naděje .... ale byla to pouze chvíle a Jana se opět řítí do tmy ..... Autorka dokáže skvěle vykreslit to chmurné prostředí a dusivou atmosféru.... A já teď budu zvědavá na závěrečný díl trilogie ....

Neskutečně silná kniha, která má kořeny hluboko v minulosti. Jana Kippová a její bratr dvojče. Vracejí se do rodné vesnice na matčin pohřeb. Odkáže jim svůj dům. Jenže ve vesnici je přísný režim náboženství…. Zatímco bratra společenství fascinuje a plánuje i svatbu s jednou z vyvolených, Jana se nemůže odprostit od minulosti a odpustit matce. To, že se jich nikdy nezastala je příliš hluboko v srdci. Do ruky dostává dopis, který matka napsala před smrtí jejich nevlastní sestře. Díky němu se dozvídá další kruté věci ze života matky, pastora, který ještě stále žije. Vše konali v rámci náboženství. Zvěrstva, které si omluví Bohem. Sekta jak vyšitá. Jana už nikdy nedokáže mít normální vztah s mužem. Vzpomíná na Jonnyho, ve vesnici na severu se sbližuje se sestřenicí a bratrancem. Dějí se tam takové věci, které vás rozloží na kousky, přesto knihu neodložíte. Doufáte v lepší zítřky, jenže příroda a lidé na severu jsou drsný. Měli by se vrátit na jih, ale stále se nemohou odhodlat… Život a drsné podmínky jí nedovolí se začlenit. Kniha je velmi dobře napsaná, strohým stylem bez čárek, mezer, uvozovek, ale ve výsledku to vůbec nevadí a knihu přečtete rychle jako stroj. Konec je svým způsobem pochopitelný. Protože Jana je bratr a bratr je Jana.