Naše matka

Tak pokud jsem tiše doufala, že v dalším osudu sourozenců Kippo přijde naděje, tak jsem se spletla .... Ten genetický molotovův koktejl je pronásleduje i nadále - a mne místy až mrazilo .... Hlavně co se týká ovlivnění jedince pseudo/vírou a zneužití postavení společenství, kde charakter rádobyvůdce určuje míru provinění a dává rozhřešení .... Ani po změně prostředí nejsou tito dva pochopeni - a Janiny flashbacky do minulých prožitků jsou hrozivé .... I odtajnění života jejich matky nepřináší vysvobození .... Jana s bratrem marně hledají cestu k emocím .... a prostředkem se stává fyzický kontakt .... .... Pojedla jsem z jeho těla a on se napil z mé krve .... a potom jsme se milovali jako bychom rozuměli významu slova milovat .... Protože služby a protislužby nemají s láskou nic společného ..... Ta závěrečná polární záře přinesla kapku naděje .... ale byla to pouze chvíle a Jana se opět řítí do tmy ..... Autorka dokáže skvěle vykreslit to chmurné prostředí a dusivou atmosféru.... A já teď budu zvědavá na závěrečný díl trilogie ....

Krutě nevyzpytatelná zběsilost duše rozdrolené na kousky... dovolit si chtít něco víc a pak o barák dál zas a znovu škrtnout sirkou a vyhodit vše do vzduchu... zkrátka máme tu další nálož nezdravě zakalené mysli sourozenců kippovic... větší než velké množství vyšinutých jedinců mi zase rozhodilo spaní... nebezpečná touha někam patřit... pastor a jeho společenství plné modřin... rány se samy nezacelí... opět jsem tuhle toxickou smršť nemohla odložit... možná bych ubrala pár těch kopanců do záložky... každopádně užito až do morku mojí znechucené chlopně!