Neptunova jeskyně

Tak toto je objev! Perfektní vykreslení osudů jednoho krásného pražského parku a lidí i soch kolem. Chystám se i na další autorovy knihy.

Přečíst si román, ve kterém důležitou roli hraje park Grébovka, jsem coby dlouholetá obyvatelka nedalekých Nuslí brala skoro jako povinnost. A vylíčení zrodu tohoto výjimečného krajinářského díla a jeho proměn je na knize to nejlepší. Vůbec bych se nezlobila, kdyby bylo (spolu s místními popisy Královských Vinohrad a doutnajícího česko-německého soupeření) ještě detailnější. S Neptunovou jeskyní se to nicméně má trochu jako se Skleněným pokojem Simona Mawera – zatímco první třetina knihy se točí kolem vily Tugendhat, resp. Grébovky, ve zbylých dvou třetinách jsou obě stavby spíš jen kulisou, která přihlíží životním osudům lidí s nimi spojenými a na níž autor demonstruje turbulence doby. Celá dlouhá pasáž o Neptunově milostném vztahu s Židovkou Rivou na sklonku první republiky a během druhé světové války nepřináší nic nového a dala by se snadno oželet. Chápu, že autorovým cílem bylo ukázat Neptuna v proměnách času od vzniku Grébovky až po současnost, ostatní období jsou ale pojatá tak stručně, že se tím text podle mě jen zbytečně rozmělnil. Pokud ale máte ke Grébovce vztah, lze román doporučit jako příjemnou četbu třeba do parku.