O Rozárce Čarodějné a zlobivém Pepíkovi

O čarodějnici, která nesměla kouzlit, ale někdy... trošku... úplnou náhodou... Příběh o stěhování, nových kamarádech, zlobivých klucích, zlých skutcích, kaňkách v písance i na duši, ale také o důvěře, přátelství a odpuštění. O tom, že každý si zasluhuje dostat druhou šanci. Úsměvný a milý příběh pro děti i rodiče.

"Rozálie Vilemíno Čarodějná!" Nejsem dítko, ale četla jsem s nadšením. Tatínek čaroděj se "rekvalifikoval" na školníka - čarodějnictví zkrátka málo vynáší - a jelikož celá rodinka dostala ve škole školnický byt, tak Rozárka prostě bude chodit do lidské školy. Mně se to líbilo moc, takže našim maloškům budu doporučovat. "I když se Rozárka snažila, ve škole se jí nic nedařilo.Třeba takové psaní. V čarodějnické škole psala tužkou a byla to legrace. Ale tady musela psát perem. Moc na něj tlačila a písanku měla samou kaňku. Chtěla psát gumovacím perem, co měl Pepík. Vždycky když něco pokazil, klidně si to vygumoval a opravil. Dostával pak samé jedničky. To Rozárka dostala z psaní už i trojku a k tomu navíc razítko prasátka. Jenže maminka jí gumovací pero dovolit nechtěla."