Pohľadnice z východu

Ella, mladá Francouzka, se v září 1943 dostane do Osvětimi. Díky jejímu hezkému rukopisu ji Maria Mandlová obsadí do funkci kopistky v ženském orchestru a také do práce v tzv. Kanadě. Tam Ella objevuje fotografie a pohlednice, které už nemají své majitele. Rozhodne se zapisovat jejich příběhy, aby mohli žít pro další generace. Opět jedna kniha z Osvětimi, ale zase jinak podaná. Autorčin styl je hodně bohatý. Její věty jsou plné a košaté. Vyžívá se v podrobných informacích a dlouhých popisech, ať už se jedná o osoby, místa, nebo třeba pocity. Tím je kniha pomalejší, ale rozhodně neztrácí na čtivosti. Některé věty jsou totiž opravdu nádherné, i když se jedná o velice kruté a smutné téma. Ač je na knize uvedeno, že je podle skutečných událostí, musím říci, že mě trochu zklamalo, že skutečné události tu jsou brána jen obecně známá fakta a postavy, jako je Josef Mengele, Maria Mandlová či Gita Perlová. Nebo i známé situace typu výbuch krematoria, osvětimský orchestr a podobně. Ella tím pádem působí jako tichá pozorovatelka a jejíma očima vidíme hrůzy, které byly v Osvětimi běžné. Díky tomu je její osobní příběh poněkud upozaděn. Na jednu stranu se mi kniha líbila, mám ráda příběhy z tohoto období. Doporučila bych ji i těm, kteří s touto tématikou začínají, neboť se dozvědí všechna základní fakta. Pro čtenáře, kteří již mají Osvětim načtenou, to může připadat zdlouhavé a opakující se. S čím jsem měla velký problém, tak to byl konec, který byl pro mě tak nereálný, že mi pokazil celý dojem z knížky. Kniha si své čtenáře rozhodně najde a pokud chcete zkusit nějakou knihu z Osvětimi, tak Pohlednice z Východu nebude špatná volba. 3,5*/5*

Válečný román, který by se odehrával v koncentračním táboře, už jsem nějakou dobu v ruce neměla. Ne proto, že bych na některý skutečnosti neměla žaludek. Pohlednice z východu se proto zdála ideální příležitostí, jak si oblíbený žánr připomenout. Ella patří mezi vězenkyně osvětimského koncentračního tábora. Díky znalosti několika jazyků a úhlednému rukopisu se dostane do přímého područí Marie Mandlové, známé jako Bestie z Osvětimi, která je známá svou krutostí a velmi tvrdými tresty. Při práci v Kanadě Ella denně naráží na mnoho fotografií, které se ukrývají v zavazadlech deportovaných. A tak vymyslí svůj vlastní plán odporu O necelých 40 let později získá Bella od své tety Mii starou plechovou krabici plnou pohlednic i fotografií. Díky nečekanému daru začne pozvolna odkrývat minulost, o které doposud neměla ani nejmenší tušení. Autorka při svém vyprávění klade důraz spíše na popis než na dialogy. Těch je tam podstatně méně. Text je čtivý, děj plyne přirozeně, občas se objeví drobný zvrat nebo trocha toho napětí. Nemůžu však souhlasit s textem na obálce, který předesílá vzrušující příběh. Nenašla jsem totiž jediný moment, který by se mi nějak výrazně dostal pod kůži. Někdy jsem dokonce měla pocit, že autorka vzala všechny, nám dobře známé osobnosti, popřípadě konkrétní události a nějak je napasovala do svého příběhu. Přišlo mi, že je to trochu na sílu a mnohdy jsem byla docela naštvaná. Obdobně jsem se cítila v případě, že se v příběhu objevily osudy dětí. Jako by mi někdo šeptal do ucha, že teď je ten správný čas, abych děj emočně jaksepatří prožila. Tuto knížku určitě můžu doporučit těm, pro které jsou válečné romány vystoupením z běžné čtenářské komfortní zóny. Popřípadě čtenářům, kteří pro sebe v tomto žánru hledají něco dostupného.