Poníci od stříbrné řeky – Vždycky je naděje

V dalším díle příběhu o lásce holčičky Poppy a jejího poníka Neba oslaví Poppy už dvanácté narozeniny. Ten nejkrásnější dárek už dávno dostala v podobě svého poníka, který je ale nemocný a Poppy neví, zda na něm vůbec bude moci jezdit. Rodina se rozrůstá o dalšího čtyřnohého kamaráda - psa Fredieho a do jejich města se přistěhuje nová rodina - maminka s dcerou. A nebyla by to Poppy, aby opět nevyřešila další záhadu. Navíc se začíná učit jezdit u vyhlášené trenérky. Poppy je prostě šťastná dívka :-) Krásný příběh, který zpestří prázdniny malým, ale třeba i velkým čtenářům, kteří mají rádi koně, jako jsem já.

Poppy žije v Devonu se svým tatínkem Mikem, bratrem Charliem a nevlastní maminkou Caroline. Není to tak dávno, co tato rodina McKeeverů zachránila bílého poníka Neba z vřesoviště. Veterinářka zjistila, že má poník prasklinu v kopytě a musí nosit zvláštní podkovu. To pro Neba znamená klid ve stáji, kde mu dělá společnost oslík Chester. Mezitím musí Poppy jezdit na poníkovi její nejlepší kamarádky Scarlett. Jednoho dne se do Devonu přistěhuje Shelly se svou dcerou Hope, která má rakovinu. Caroline, Poppy, Charlie a Scarlett se s novými obyvateli rychle spřátelí. Shelly založí pro svou dcerku peněžní sbírku jménem Naděje pro Hope, aby získaly peníze na Hopinu léčbu v Americe. Lidé města začnou přispívat, jak moc jenom mohou. Po nějaké době se Poppy a Scarlett na Hopině příběhu začne něco nezdát. Není nakonec sbírka jenom velká lež? Projede se někdy Poppy na Nebově hřbetě? To je vše veliká otázka. Hodnocení: Krásná, čtivá, zajímavá a napínavá knížka, kterou určitě doporučuji.