Poprvé

I kdyby byl román autobiografický jen z poloviny, má toho autor za sebou už v mládí docela dost - účast ve válce v Iráku, drogová závislost, život s posttraumatickou stresovou poruchou, vylupování bank a vězení. Příběh se vyznačuje určitou monotónností, ale život s drogou ani jiný být nemůže a stejně tak popis vojenských akcí. V první polovině knihy autor detailně líčí poměry na americké základně v Iráku a vojenské akce, jichž se zúčastnil jako bojový zdravotník. Druhá polovina je klasický kolotoč závislého člověka - droga - prázdnota - droga - zoufalství - droga - beznaděj - droga... vylupování bank. Poprvé přináší syrovou zpověď člověka závislého na drogách, k čemuž nemalou měrou přispěla účast ve válce a následná posttraumatická stresová porucha. Jistě, román na Nobelovku zrovna není, ale je to slušný výkon na to, že jde o prvotinu naťukanou na psacím stroji ve vězení a mnohokrát předělávanou. K doslovu autora můžu říct a zároveň mu vzkázat (i když si to nepřečte :-)), že "hlavní postava je vůl, ale svým způsobem jsem ho měla ráda" a dodávám, že mi ho bylo občas i líto... Je lehké ohrnovat nos nad feťáky, ale jak říká známé moudro o životě - "Nesuď mě, protože jsi nikdy nešel v mých stopách životem"...

Zpověď feťáka a bankového lupiče, kterého ve vězení někdo přesvědčil, že když napíše svou autobiografii, bude se to dobře prodávat. Téměř půlka knihy líčí zážitky našeho "hrdiny" z nasazení v Iráku. Jeho vyprávění budí dojem autentičnosti, avšak popisům tragických událostí chybí to, co jsem vždy nacházel ve válečných románech Remarquea či Hemingwaye. Možná by se dalo namítnout, že dnes je jiná doba a autoři používají jiné výrazové prostředky, budiž... Jakoby v přímém přenosu sledujeme zpackaný život člověka, který už v době svého dospívání začíná s drogami a jeho rostoucí závislost na nich ho přivede až k páchání násilné trestné činnosti. Téma jistě zajímavé, ale již mnohokrát zpracované na daleko vyšší literární úrovni. Sex, drogy, rockenroll - no, té opravdu dobré muziky tam bylo poskrovnu.