Poupátka

Kniha Poupátka v sobě zpracovává dost silné, zneklidňující téma, které člověka rozhodně nenechá chladným. Místy je to dost těžké čtení, které jsem si musela dávkovat. Nicméně je dobře, že se o těchto věcech píše. O to děsivější to je, když se jedná o dílo s autobiografickými prvky a člověk ví, že se podobné věci dějí. Pravda, ne vždy mi úplně sedělo zpracování, občas mi nesedělo chování dětských postav, které mi ne vždy přišlo úměrné jejich věku (hlavně způsob vyjadřování), ale to určitě nesnižuje závažnost toho sdělení, které se autorka snaží předat. Kniha je svojí atmosférou celkově dost neutěšená. Nejen tím svým hlavním tématem, ale také tím, jak zobrazuje napjaté vztahy v rodinném kruhu hlavní hrdinky Františky. Nejen tedy hlavní téma knihy, ale i ty rodinné vztahy vyvolávají řadu podnětů k zamyšlení. Tyto dojmy píšu čerstvě po dočtení. Knihu si budu muset ale ještě nechat usadit v hlavě - takže se ke komentáři možná ještě vrátím a doplním ho. Nicméně za pozornost kniha určitě stojí a nelituji, že jsem knize věnovala svůj čas.

Poupátka mají nejenom krásný název, ale samozřejmě silné, aktuální téma, které bývalo často a dlouho tabuizované. Nejsem již mladá čtenářka, možná i proto mě tento román mladé, moderní autorky až tak nezasáhl. Nebyl to můj šálek čaje. Celkové zpracování mi až tak nesedlo, místy jsem se nudila, i když vím, že chování v rodinách a i pocity jedenáctileté Františky jsou dnes takové. Můžou být. Věřím, že je to někde i lepší, tradičnější. Přečtení ale nelituji. Ani náhodou. Zase mi něco tento román dal, i když i něco vzal.